Co smí a nesmí velvyslanec

Se zájmem sleduji pokračující tanečky českých médií na téma roztržky mezi českým prezidentem Zemanem a americkým velvyslancem v České republice Andrewem Schapirem.

Nechci zde , na rozdíl od mnoha jiných politiků, polemizovat o tom, zda je vhodné, aby prezident Zeman do Moskvy jel nebo nejel. Předpokládám, že náš prezident cestu nepodniká neuváženě. A pokud ano, je za své činy  zodpovědný podle ústavy.  

Velmi mne ale překvapily forma a obsah vyjádření amerického velvyslance Schapira. Mám s diplomacií patnáctiletou zkušenost, ale dosud nikdy jsem se nesetkal se situací, kdy by velvyslanec akreditovaný v dané zemi kritizoval nebo se vyjadřoval  k jednání hlavy státu hostitelské země. To se prostě v diplomacii nedělá.

Stejně tak je  v diplomatickém světě zcela nepřípustné, aby velvyslanec vyjadřoval v médiích své osobní názory. Velvyslanec je pověřený svojí vládou, aby v zemi akreditace tlumočil názory této vlády  hlavě státu a dalším představitelům hostitelské země. Nikoli svoje vlastní, ale výhradně názory své vlády! Buď tedy pan velvyslanec skutečně tlumočil názor americké vlády, a pak je to opravdu problém, nebo se pan velvyslanec Schapiro vyjadřoval pouze sám za sebe, a pak se jednalo o jeho fatální profesní selhání a měl by být odvolán.