Euforie zastánců Julínkovy reformy po vyhlášení Ústavního soudu není zcela namístě. Poplatky jsou sice pořád legální, ale dá se očekávat, že politická opozice a další odpůrci reformy svůj boj jen tak nevzdají. Je třeba si především uvědomit, že ÚS vlastně n e r o z h o d l !
Ono vyhlášení nálezu totiž nemůže být závazné, protože k rozhodnutí je potřeba tzv. kvalifikovaná většina. Cituji ustanovení ÚS z jiného rozsudku: „Také v tomto typu řízení však platí, že pro přijetí rozhodnutí pléna Ústavního soudu zrušujícího ustanovení zákona nestačí prostá většina soudců, nýbrž je nutná kvalifikovaná většina alespoň devíti přítomných soudců (ustanovení § 13 zákona o Ústavním soudu). V důsledku toho podle ustálené judikatury Ústavního soudu "návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je zamítnut v případě, jestliže se pro něj tato zákonem požadovaná většina nevysloví, tj. i tehdy, kdy většina hlasující pro zrušení čítá méně než devět soudců" (nález z 15. května 1996 sp. zn. Pl. ÚS 3/96, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, C. H. Beck, Praha, 1997, str. 319, podobně nález ze 17. května 1994 sp. zn. Pl. ÚS 36/93, tamtéž, sv. 1, 1994, str. 183)".
Z toho jednoznačně plyne, že další kroky Julínkovy reformy nadále postrádají pevný základ nehledě ke skutečnosti, že stěžovatelé se po „rozhodnutí - nerozhodnutí“ českého ÚS mohou klidně obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Tam se opět může všechno změnit. Napadené ustanovení o bezplatné zdravotní péči je totiž součástí Základní listiny lidských práv a svobod, takže martyrium může mít další pokračování. Ostatně nebylo by to poprvé, kdy Štrasburk rozhodl proti našemu ÚS. Výsledek se předjímat nedá, v každém případě by ale konečně udělal jasno…
