Za schvalování atentátu na ……

Po přečtení několika málo komentářů na zdejším blogu se mi neodbytně vnucuje myšlenka, že celá řada autorů i diskutujících, by vlastně přivítala, kdyby obhájci tzv. „střelby“ na prezidenta v Chrastavě, přinejmenším schytali pár let basy. O samotném „pachateli“ nemluvě. Přitom v podstatě o nic významného nešlo – pokud nepovažujeme za důležité, že občas někdo na politiky hází vejce, rajčata či jiné srovnatelné produkty (střílení plastovými kuličkami nevyjímaje). Děje se tak ostatně všude na světě a - světe zboř se - až na pár evidentních diktatur či korupcí prolezlé putinovské Rusko, to nikde příliš neřeší.

Ostatně, jako u všech jevů vybočujících z obecné normy – v tomto případě z politické korektnosti, která doposud ležela Klausovi a spol. obzvláště v žaludku – se lidé zajímají především o pohnutky činu. Odhlédneme-li, že se mladík sám prohlásil za komunistu (v oněch blahých dobách by ovšem možná dostal i provaz), tak v těch několika slovech, která stačil médiím sdělit, nevyjádřil nic, co by bylo v rozporu s míněním většiny národa. Volební průzkumy to, bohužel, potvrzují. „Pachatel“  měl patrně na mysli, dát najevo nějaké okázalé gesto jako varování  politikům, že doba „ovčanů“ už skončila. Ačkoli jsem díky životním zkušenostem k takovým závěrům hrubě pesimistický, pokládám čin pana Vondrouše ve své podstatě nejen za sympatický, ale i veskrze potřebný.  Speciálně ve vztahu ke Klausovi, který byl a je hlavním architektem korupčních zlořádů v Česku, který se neštítí napadat demokratickou Evropu pro „úpadek demokracie“ (rozuměj: snahu o omezování moci mafií), který v touze po osobní moci se neštítí podrážet nohy svým bývalým nejbližším spolupracovníkům (Nečas apod.).

Jsem zvědavý, jak celá kauza bude nakonec justicí vyhodnocena. V předchozích případech napadení politiků – přičemž zranění Topolánka kamenem bylo určitě závažnější – aktéři vyvázli pokutou. A tou by to mělo i skončit.  Pozoruji ale, že posledních několik let se projevují dost výrazné snahy o přitvrzení represí ve vztahu k negativním ohlasům vůči politice u obecného lidu. Trik s řidičem Smetanou, kdy Nejvyšší soud jakoby vyslyšel volání po spravedlnosti a propustil Smetanu do příštího projednání jeho „zločinu“ a po zklidnění nálad následně potvrdil  původní trest, je toho příkladem. Připočtu-li k tomu vlastní hodnocení události Klausem a při obecné znalosti jeho narcismu… buď Bůh či Klaus Vondroušovi milostivý…