Levice a pravice v Česku = zmatení pojmů

Statistiky předvolebních průzkumů v české kotlině vypadají na první pohled jako zcela standardní a nijak nevybočují z evropského průměru. Sociálně slabší podporují levici reprezentovanou především ČSSD a ti mohovitější zase ODS či jiný tzv. pravicový subjekt. Jinak je tomu ovšem s přihlédnutím k věkové struktuře voličů. Zatímco v „ostatní“ Evropě volí levici zejména mladší ročníky a pravici ti, kteří z „bouřlivého mládí už vyrostli“, v Česku je tomu opačně. Volby „na zkoušku“ v některých středních školách dokonce ukazují totální propad tzv. levice.

Při podrobnějším zkoumání volebních programů jednotlivých stran, případně na základě zkušeností s jejich vládami, se  „český paradox“ ovšem jeví ve zcela jiném světle. Jako by si pravice a levice prohodily témata. Jak tedy vypadá politika typických levicových stran (nemyslím komunisty) na „Západě“?

1. Usilují o vyrovnané nebo jen mírně schodkové rozpočty, aby mohly garantovat slibované zabezpečení pro sociálně slabší a slabé dlouhodobě.  – V Česku je hlavním strůjcem více než biliónového státního dluhu (1998 až 2006), který ohrožuje především sociálně slabé vrstvy,  ČSSD.
2. Sociální pomoc poskytují adresně (u nás ODS)  a ne plošně (ČSSD)  – bohatí ji nepotřebují. Právě proto je Paroubkův „třináctý důchod“ úplným nesmyslem.
3. Poplatky ve zdravotnictví mají platit bohatí – těm chudým na ně stát přispívá. Nebo si snad dr. Rath myslí, že v těch automobilech před krajskými lékárnami se vozí ty nejchudší vrstvy?
4. V celostátním měřítku se levice na západě zaměřuje na ekonomicky slabší regiony s podporou vytváření pracovních míst. Ve volebním programu ČSSD není o regionech ani zmínka.
5. Všechny  západní levicové strany věnují značný prostor problematice životního prostředí, protože negativa hospodářského rozvoje opět dopadají na obranyneschopné vrstvy – viz severní Čechy nebo Ostravsko. ČSSD naopak schvaluje prolomení limitů těžby uhlí na Mostecku, bez ohledu na mínění zdejších obyvatel.
6. U nejmladších ročníků levice obvykle boduje značnou mírou tolerance k některým excesům subkultury – příznivější postoj k měkkým drogám, podpora menšinových kulturních směrů (třeba hudební a pouliční produkce). V Česku nechali v roce 2005 Paroubek a Bublan násilně rozehnat technoparty CzechTek na řádně pronajatém pozemku, o pronásledování konzumentů marihuany všech věkových kategorií nemluvě.
7. Zatímco na Západě levice usiluje o větší kontrolu nadnárodních korporací a mamutích firem a záštitu poskytuje naopak drobným podnikatelům a živnostníkům, tak u nás jde ČSSD na ruku především monopolům a živnostníkům po celou dobu své vlády jen ztěžovala existenci. A podle volebního programu v tom míní pokračovat.

Prakticky u všech jmenovaných témat lze navíc konstatovat, že „západní“  levicová řešení v Česku naopak prosazují strany řadící se k politické pravici, takže pod návalem předvolební rétoriky si zdejší volič musí připadat jako Alenka v říši divů.  Vždy jsem se považoval za člověka s mírně levicovou orientací – jde mi především o maximální míru individuální svobody bez státních intervencí a mezilidské tolerance. V ekonomice o svobodu v podnikání s důrazem na zodpovědnost jednotlivých subjektů vůči životnímu prostředí i lidem – zisk až na druhém místě. To ovšem tzv. „česká levice“ přestala splňovat už před 20 lety. Takže mi těsně před důchodem nezbývá nic jiného, než volit „pravici“, případně volby bojkotovat, když už nemám možnost zvolit si konkrétní lidi, kterým bych mohl alespoň částečně věřit.