Policejní limity škod jsou za limitem slušnosti

- Tady je strážmistr Popleta, co si přejete paní Naivní? …Jo, vykradli vám byt, když jste byli na dovolené?...A jak hodnotíte škodu? …Asi padesát tisíc? …No, tak my nepřijedeme. Leda, že byste si zaplatila výjezd vyšetřovací skupiny. …Proč? … Přece proto, že škoda je menší než čtvrt miliónu. Paní, vy neznáte zákony! My nemáme čas zabývat se maličkostmi, honíme silniční piráty a velké ryby!...Kolik by to stálo? To vám přesně neřeknu, ale nejméně padesát tisíc. …Co že si mám? Paní, přijďte okamžitě na stanici....Proč? …Spáchala jste trestný čin urážky veřejného činitele. Máme to na záznamu…

Tady asi není co vyšetrovat I takhle by mohl v blízké budoucnosti vypadat rozhovor mezi poškozeným a policistou, pokud bude zaveden nový limit škod při dopravních nehodách a zároveň sankce za „bezdůvodné“ přivolání hlídky. Že je uvedený příklad nesmyslný? Ale není, už teď máme finanční hranici škody způsobené trestnou činností. Pokud je menší než 10 tisíc, policisté se skutkem zabývají jen formálně, a i když náhodou mají pachatele, náhrady škody se pro liknavost soudů dočkáte v nejlepším případě na smrtelné posteli. Takže se může lehce stát, že nová praxe zvažovaná policejním ředitelstvím při autonehodách lehce sklouzne i do oblasti majetkových trestných činů. Policistů je přece málo. Navíc naše zákony jsou natolik ohebné, že první podobný rozsudek obecného soudu se stane precedentem závazným i pro ostatní.
Limit pro povinné nahlášení škody při dopravní nehodě je vůbec do nebe volající hloupost. Pokud nejsou na místě zranění, nic přece nebrání, aby se účastníci dohodli sami. Teprve když k dohodě nedojde, měla by policie zasáhnout. Nejde přece primárně o výši škody, ale o zjištění míry zavinění, což je hlavní poslání dopravních vyšetřovatelů. Policistům může být fuk, zda máme škodu 10 korun nebo milión. A sankce za jejich přivolání? Jde o do nebe volající drzost, protože bychom je platili dvakrát – z daní a při výkonu služby.
Na straně druhé skutečností zůstává, že dopravní policie při nehodách slouží jako levný servis pojišťovnám, takže by stálo za úvahu, zda nemáme volat raději jejich pracovníky. Je přece v jejich zájmu, aby škody byly stanoveny co nejpřesněji a nedocházelo tak k pojistným podvodům. Místo limitů, pojišťovací odhadce. Jak je ale přinutit ke změně přístupu, neporadím. I navrhovatelům zákona zřejmě pojišťovací společnosti připadají jako trochu velké sousto a sebrat jim tuto poněkud nezvyklou formu státní dotace se neodvažují. A tak to raději zaplať ty – malý český človíčku!