Čeština v elitním klubu vlivných jazyků světa

Naše rodná řeč se mezi zhruba šesti tisíci jazyky světa rozhodně neztratí. Co do počtu uživatelů se pohybuje v šesté desítce, v „síle jazyka,“ tedy v jeho významu, důležitosti a užitečnosti, je na tom ještě podstatně líp!

Snad bude v dnešních složitých a nejistých časech většina z vás souhlasit s názorem, že je nesporně lepší být zdravý a bohatý než nemocný a chudý. Obdobně je tomu, domnívám se, také s jazyky. Jen nemnoho nejspíš bude těch, kteří se budou opájet vědomím, že se jejich mateřština krčí na chvostu převeliké rodiny jazyků, bědná a bezvýznamná… Čeština, zaplaťpánbůh, podobné starosti mít nemusí. Ostatně – posuďte sami.

Stanovit byť pouze přibližný počet jazyků není snadné, jejich množství v různých statistikách povážlivě kolísá (otázkou je, co je jazyk a co dialekt atd.). V pozoruhodné studii, z níž vycházím (Kai L. Chan: Power Language Index, 2016), se jazyků eviduje zhruba šest tisíc. Dvě tisícovky (různé jazyky kmenové, domorodé) z nich však mají sotva pár stovek mluvčích. Není proto divu, že se v odborných kruzích uvažuje o tom, že v tomto století zanikne až 90% stávajících jazyků… Masakr! To snad znamená amen s jedním jazykem týdně…

Netřeba jistě příliš zdůrazňovat skutečnost, že je znalost jazyka (či spíše jazyků) v dnešním globalizovaném světě obrovskou výhodou. Člověk může volně cestovat, pracovat a podnikat, komunikovat s nejrůznějšími lidmi… A co především: může se dostávat k cenným informacím, zkušenostem, know-how. Osvojení si cizích řečí má zkrátka svou nemalou váhu. Svou důležitost. Svou sílu. Ta je, považte, dokonce měřitelná!

Ve zmíněné studii k tomu slouží dvacet relevantních parametrů v pěti klíčových oblastech: geografické, ekonomické, komunikační, znalostní a mediální a konečně diplomatické. Vedle vcelku očekávatelného počtu uživatelů určitého jazyka jako jazyka mateřského, popř. druhého a cizího se v ní objevují rovněž jiné zajímavé faktory. Třeba uplatnění dané řeči v prestižních mezinárodních organizacích a institucích (mám na mysli oficiální jazyk Organizace spojených národů apod.), ale také zastoupení (objem a důležitost informací) dotyčné řeči na internetu, ve sféře kultury (filmová a literární tvorba aj.) apod.

Mě zaujal další z podstatných parametrů – zastoupení té které řeči v pěti stovkách top světových akademických pracovišť a mezi prestižními vědeckými časopisy. I v tomto ohledu si vedeme velmi slušně – mezi přibližně osmnácti tisíci univerzitami na světě se v pětistovce nejlepších pravidelně umisťuje jak Univerzita Karlova (plus mínus kolem třísté pozice), tak také – pokud se nepletu - brněnská Masarykova univerzita a pražské ČVUT.

A jak tedy ta slavná hitparáda nejmocnějších jazyků světa vypadá?

V první desítce figuruje angličtina (koeficient 0,889), mandarínština (0,411), francouzština (0,337), španělština (0,329), arabština (0,273), ruština (0,244), němčina (0,191), japonština (0,133), portugalština (0,119) a hindština (0,117). Čeština je s lichotivým skóre 0,033 třiatřicátá!

Husté, což? Člověka to až tak nějak zahřeje na duši…

No, můžeme si, myslím, zaslouženě blahopřát. A hlavně: snažit se, abychom si to zase celé něčím nepohnojili!