Zásady úspěšného dialogu

Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?

Tak trochu můj styl. K čemu žvásty? Když nemám nic kloudného ke sdělení, tak mlčím, ne? Já nezřídka i celý boží den… Uznávám, že je alespoň v počátcích partnerského soužití vhodné tu a tam něco prohodit, nicméně - všeho s mírou.

Jak vlastně takový pohodový pokec vést? Možná tvrdší oříšek než si je mnohý ochoten připustit. Dovolte pár nesouvislých rad a postřehů.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato!

Sto volů zpátky nevrátí, co hloupá huba vypustila. Ruku na srdce: do žádného velkého vybavování se radši nepouštějte. Dejte na má slova! Mějte na paměti, že cokoliv řeknete, bude jednou použito proti vám.

Bontonu a dobrých mravů soustavně dbáti!

Je toho strašná spousta: nezkomolit jméno, neskákat do řeči, nezvojtit titul… Říká se tomu řečová etiketa. Zaleží s kým, kde, kdy a proč mluvíte. Tak třeba na mongolském venkově velí dobré mravy dotázat se nejprve, v jakém rozpoložení se nachází domácí zvířectvo. Je-li toto v pohodě, pak je zákonitě v okeji i celé osazenstvo. Živě si dokážu představit situaci, kdy by byl všetečný dotaz „Tak jak se má ten váš dobytek?“ na místě i u nás.

Všechny od těla si pěkně držeti!

Máme kultury kontaktní a nekontaktní. Ve Finsku prý nastalo hotové pozdvižení, když s nástupem covidu 19 z Bruselu zaznělo, že je třeba udržovat na veřejnosti dvoumetrový odstup. Proboha, proč tak blízko?! U nás je tak akorát distance na předpažení. Do důvěrné zóny si pak pusťte, koho uznáte za vhodné. Váš boj…

Spatřiti ženu mrkati, plané naděje míti!

Oční kontakt. Ani zarytý pohled do země, ani upřený výraz oběť hypnotizující kobry. Byl jsem kdysi na bruselské univerzitě přítomen jakémusi jednání. Mou pozornost upoutalo šibalské pomrkávání fešné třicítky. Až jsem vám z toho byl na rozpacích! I (byv bez závazků) pomyslel jsem si: Hergot, to je baba! Ta by stála za hřích… K mé lítosti mi bylo posléze diskrétně naznačeno, že se sice jedná o projev nemalých sympatií, nikoliv však těch, v něž jsem tajně počal doufat… Škoda.

Zřetelně artikulovati!

Je prokázáno, že lidem mnohem více vadí problémová výslovnost než gramatická nesprávnost. V závěru letní školy pro cizince přistoupilo vedení univerzity k hloučku diskutujících Asiatů a dotázalo se, aby řeč nestála, odkud že to k nám vlastně přijeli. Polichocení studentíci ochotně sdělili, že jsou vyslaní z… Zaměnili ovšem, jak je u nich běžné, to naše R a L, a tak jejich reakce nevyzněla zcela podle jejich představ.

Probíral jsem se studenty na začátku semestru pravopis. Vyjmenovaná slova. Vystoupení na vyňatá slova po M si připravil neznámý dobrovolník, z něhož se vyklubal Hanák jak poleno. Přítomní se nestačili divit: me, mét, hmez, meslet, mélet se…

Výrazivo pečlivě voliti, po nikom (ani po otci) nic nepapouškovati!

Letní návštěva známých z Ameriky. Mezi nimi i jemná, půvabná šestnáctiletá blondýnka. Princezna. Něžná víla. Cit pro češtinu ovšem nic moc. Na české straně kromě jiných o rok starší, záhy do ní po uši zamilovaný jinoch. A že jí má ukázat Prahu. Trochu se o ni postarat. Zabavit ji. Pomoct jí s nákupy… A tak.

On (rozechvěle): „Hele, a nešla bys zejtra třeba do toho velkýho obchoďáku?“

Ona (nenuceně): „Vobchoďák?! Pěknej vopruz! Díky… To jako se mnou chceš celý dopoledne vyjebávat po obchodech?“

Potud hrst mých skromných zkušeností.

Máte-li něco kloudného ke sdělení, neváhejte. S chutí do toho!