Poděkovala jsem prasátku.
Takže honím to rozkošné veselé děťátko, které je právě nejšťastnější na světě, protože má výbornou zábavu, a přemýšlím, proč vlastně přemýšlím. Najednou si uvědomuji rozdíl mezi mnou a mým synem. On žije teď a to ho dělá šťastným, nepotřebuje mít suchou plenku a nové čisté oblečení, on se teď potřebuje smát, potřebuje běhat, takže to dělá. Já žiji v „za chvíli“ v „za hodinu“ v „zítra“ a někdy taky „ před lety“ a nejsem v té chvíli šťastná. Když bych měla na tento stav najít vhodné slovo, bude to: nepřítomná, jakoby pluji na nějaké vlně budoucnosti nebo minulosti, ale ne v přítomnosti. A tak si říkám per to čert a jdu se honit s klukem a užívám si ten jeho smích, nezlobím se na něj, já mu moc děkuji, za to, že mi vymyslel úžasnou hru na zpřítomnění.
Pak jdu krájet cibuli u toho myslím na to, kolikrát za den jsme my lidé takto opravdu v realitě, v té chvíli, v té činnosti, kterou právě děláme a jak často v ní nejsme a plujeme na nějaké vlně „tam“. Samozřejmě vím, že musíme občas něco naplánovat a promyslet důsledky, ale mě se zdá, že jsme se v tomto myšlenkovém světě, který rozhodně není momentální realita, naučili být déle než je nutně potřeba. Je také těžké v dnešním světě virtuální reality být jaksi stále „přítomen“ učí nás to média, která nám nabízejí spoustu témat, které bychom měli probírat, spoustu uměle vytvořených lidských vztahových konfliktů. Tím vším si plníme hlavu, to vše se stává obsahem naší mysli, která vše třídí. No a my jsme tohoto třídění většinou účastni. Těžko nám pak zbude čas a místo pro prožívání činnosti, kterou právě děláme, aniž bychom zároveň nebyli myslí ještě někde jinde. Zkuste se třeba při řízení auta zaměřit pouze na řízení, jak dlouho vám to vydrží? Nebo když procházíte parkem, jak dlouho jste tělem i myslí se stromy a jak dlouho v práci nebo se svým partnerem.
Krájím maso, začnu se na to soustředit a napadne mě, že tomu zvířeti, které mi dalo potravu, poděkuji a v té chvíli si vzpomenu na indiány, kteří zvířatům poděkují, když je uloví. A tak poděkuji i té cibuli a je mi najednou dobře a napadne mě, že vám to napíšu.
Milada Jašová
Plačte se svými dětmi!
Jednou jsem viděla v jednom americkém filmu srandovní scénku, kde na jedné párty pro děti malý chlapeček spadl, natloukl si a začal brečet. Přiběhla jeho maminka, vzala ho na klín a začala brečet s ním.
Milada Jašová
Antibiotika, nebo antibiotika?
Ležela jsem v posteli a bylo mi zle, hodně zle, moc, moc, moc zle, že se dokonce mé myšlenky začaly zaobírat tématem vlastní smrti. Ano byla jsem vyčerpaná psychicky i fyzicky a nemohla se hnout.
Milada Jašová
Proč nejsme (U)spokojeni?
Přemýšlela jsem nad touto otázkou, když jsem pozorovala své děti. Moc ráda je pozoruji a zkouším uhádnout, co zrovna prožívají. Objevili novou věc? Její novou funkci? Zažily nový pocit?
Milada Jašová
Kdy jsme vlastně ztratili sami sebe?
Pozoruji své děti , když si hrají a uvědomuji si jejich pravdivost ve vyjadřování, když něco chtějí, nebo když se jim něco nelíbí. Nepotřebují dlouze přemýšlet nebo spíše vymýšlet, jak to udělat, aby to co chtějí dostali. Samozřejmě si už za tu krátkou dobu, co jsou na světě všimli, že když udělají určitou věc dostanou to, co chtějí rychleji, nebo ji prostě dostanou, ale přesto si nemyslím, že jsou to malí rozmazlení vyčůránkové, které nezajímá nic jiného než jak nás dostat nebo přelstít. To je právě to co mi na tom nesedí. Pořád slyším ze svého okolí, jen abyste je nerozmazlili, nebo si dej pozor, aby ti nepřerostli přes hlavu. Ne to nechápu, jako by děti, které jsou na tomto světě nové a vlastně uvnitř nepopsané tabule, které dychtivě hltají vše kolem sebe, zkoušejí, objevují svět do kterého přišli, měli hlavní úkol nás přelstít? Nebo snad nachytat nás na švestkách?
Milada Jašová
A smrt byla najednou moc blízko.
Takovou chvíli prožívá asi každý člověk jinak. Když mi doktor řekl na prohlídce, že je mrtvé, propadla jsem se do jiné reality, jakéhosi uvnitřnění. Vše bylo naopak, mé já se postavilo do pozoru a to ostatní kolem naprosto zastínilo. Byla jsem jen já se svým břichem, ve kterém se choulila dvě miminka, jedno živé a druhé mrtvé.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Muž v Německu střelil svou těhotnou ženu do hlavy. Pátrá po něm i vrtulník
Policie v Porúří na západě Německa pátrá po útočníkovi, který dnes dopoledne na dvou místech ve...
Publikace v predátorských časopisech ničí kariéru, varují vědce univerzity
Univerzity varují studenty před predátorskými časopisy. Ty zveřejňují články bez ohledu na jejich...
Autobus s dvanácti dětmi vjel na Berounsku na krajnici a převrátil se
U Tetína na Berounsku v sobotu odpoledne havaroval autobus s dvanácti dětmi. Při nehodě se...
Podruhé za týden. KLDR do Jižní Koreje opět poslala balóny s odpadky a výkaly
Severní Korea poslala přes ostře střeženou hranici do Jižní Koreje další balóny s odpadky a výkaly,...
Pronájem bytu 2+1, 60 m2, Opava, ul. Na Vyhlídce
Opava - Kylešovice
14 000 Kč/měsíc
- Počet článků 24
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
autorka webu www.navrat-k-dusi.webnode.cz
předsedkyně Spolku pro rodinu http://spolek-pro-rodinu.webnode.cz/