V uličkách Gaiosu je příšerné vedro,obzvláště pak asfaltová černá cesta z přístavu,kterou musíme překonat ,abychom se dostali do malých úzkých uliček hlavního města ostrova Paxos.Pár lidí usedá na lavičku,jiní se ztrácí v malých obchůdcích s nejrůznějšími cetkami a suvenýry.
Dá se zde zakoupit téměř vše od falšovaných značek Raxevsky,Niké,Adidas,po škeble a lastury,keramiku s motivem olivy,stříbro i předražené zlaté šperky.
Z naší skupinky zbylo kolem sedmi lidí,kteří měli zájem zajít do místní taverny a ochutnat něco opravdu řeckého.Vcházíme do malé hospůdky a číšník se okamžitě ptá odkud jsme.
"Czech ".Ahoj,ozve se najednou a číšník každému z nás podává starou vyplétanou židli.Rozdá nám menu a hned se zajímá ,co si dáme k pití.Já si poroučím sodu a tuňákový salát,ostatní chtějí Mousaku,kalamáry,či malé smažené rybky Gavros.Číšník přináší 3 ošatky s bílým chlebem a příbory.
"Giamas"."Na zdraví" odpovíme mu s úsměvem a trpělivě čekáme na naši objednávku,která ne a ne přijít!Uběhne kolem 45 min. a klienti začínají být opravdu pořádně nevrlí,nabídnu se že zajdu k zadnímu vchodu do kuchyně připomenout jim naši objednávku.
Ok,ozve se a kráčím svérázným krokem směrem ke kuchyni.
Ale co nevidím!
V malinké kuchyňce 3x3 metry válčí sama stará žena kolem sedmdesátky,neví kam dřív skočit,na stolech kde připravuje jídla se prochází kočky a všude je strašný smrad , do toho všeho ji neustále dirigují syn i manžel,který utrousí i nějakou tu sprostou nadávku,jelikož jí to strašně dlouho trvá.
Je mi té paní líto a tak vyčkávám až syn i její starý z kuchyně zmizí,abych se jí zmínila o tom ,zda na nás nezapomněla .Milá paní jen ochotně přikývne ,že né a že naši objednávku začne zrovna teď dělat.
To už mám tedy celkem dost,tak téměř po hodině čekání se snad konečně začně dělat naše objednávka!No,řeknu si lepší bude,když to mým klientům ani neřeknu,prostě jim to zamlčím,a řeknu jim že se jídlo už nese!Nevím jak by na to reagovali,asi by z toho nadšeni nebyli a možná by tavernu i opustili bez zaplacení.
Z kuchyně konečně cítím smažené kalamáry a říkám si tak to už jsme za chvíli na řadě.A skutečně,za chvíli už číšník nese na obrovském tácu naše jídlo.Nevypadá to až tak zle,s vyjímkou mého salátu!
No ,hrůza.
Už jen při pohledu na špinavou keramickou misku,ve které se válí rajčata nakrájené na čtvrtky a doslova plavou ve vlastní šťáve a majonéze,mě přechází chuť na salát.Je jasné ,že stará paní si zřejmě saláty připravuje už od rána,proto se dá vysvětlit fakt plavoucích rajčat v majolce,,které mají do tuňákového salátu hodně daleko.
Aníž bych pozřela sousto,užďibuji chleba abych zahnala svůj hlad a snažím se vše zahrát do autu.S úsměvem zaplatím svůj účet,ale v duchu si říkám,že to byla moje poslední návštěva v této taverně.Je jich tu koneckonců nesčetné množství,ale pokud to funguje i jinde tak jako zde,potom tu vydělávají docela slušné peníze.
Vždyť je Gaios jen jednodenní zastávkou turistů a ti si tu určitě jídlo i pití v tom hrozném vedru ,někdy kolem 42C určitě dají.
Možná je to politika ostrovanů samotných,proč se snažit nabízet lepší servis,když turisté po jídle stejně ostrov opustí a už se sem nevrátí?
Turisté možná né,ale já se sem budu vracet dvakrát týdně,takže mi nezbyde nic než si chystat své jídlo včetně oběda ,tak jako to dělá naš kapitán Spiros už desetiletí!!!On zřejmě ví moc dobře proč to dělá......
V půl čtvrté odplouváme z Gaiosu a plánovaný příjezd by měl být kolem půl šesté odpoledne.Loď strašně houpe a několik německých turistek zvrací z lodě,kapitán jim nabízí prášek,ale není to nic platné.Toalety jsou tak pokálené a znečištěné zvratky,že prakticky musíme svou potřebu vydržet až na místo pobytu.
Vlny naráží do přední části lodě ,pořád ještě doufám že třeba zahlédnu znovu ty delfíny,ale bohužel nic takového se nekoná.Tak snad příště.......
