V Bibione ,Itálie................

Moje první cesta jako delegátky byla do italského přímořského letoviska Bibione. Sraz účastníků zájezdu se konal u Zimního stadionu a dále se pak po cestě nakládalo během jízdy až k českým hranicím.Řidiči byli celkem neochotní a dost nevrlí. "Dobrej " ozvalo se ráno v půl čtvrté,tak tam ty lidi nastrkej a jedem ,máme toho moc!

Sraz účastníků zájezdu se konal u Zimního stadionu a dále se po cestě nakládalo během jízdy až k českým hranicím.
Řidiči byli celkem neochotní a dost nevrlí.......

"Dobrej " ozvalo se ráno v půl čtvrté,tak tam ty lidi nastrkej a jedem ,máme toho moc!
Docela ledové uvítání,řekla jsem si.Starší řidič si mě nevěřícně prohlížel ve zpětném zrcátku.

Tak já si vezmu mikrofon,řekla jsem a  pár věcí lidem před cestou vysvětlím ,ano?
Hele,opáčil na mě mladší z řidičů,mikrofón je ňákej pochroumanej,tak to nech až za hranice jo,po cestě se na to mrknem.
A stejně co jim chceš teď ráno vykládat!

No,pomyslela jsem si ,to mi to ale pěkně začíná,nenechala jsem se ale odradit a postavila se doprostřed autobusu a zvýšeným hlasem lidem vysvětlila pár základních věcí,ohledně nucených přestávek po cestě ,ale i o tom aby dodržovali stanovený čas a nemuselo se na nikoho zbytečně čekat.

Cesta probíhala hladce.
Asi po deseti hodinách jsme byli na určeném místě.Turisté si vyložili své kufry a tašky narvané jídlem a pitnou vodou a čekali jsme před  apartmány až je opustí turnus předchozí.Byl květen a počasí bylo teplé ale na koupání v moři to bylo jen pro silné jedince.

Paní domácí,která měla na starosti ubytování byla shodou okolností také Češka ,provdaná za temperantního mladého Itala,tipovala bych tak kolem třicítky.
Bydleli v prvním patře komplexu a měli malou holčičku Antonii.

Ubytování bylo hezké ,prostorné až na pár věcí,které ve vybavení chyběly,jako hrnce ,pávne a nedostatek příborů.
Musíte si nějak poradit,řekla mladá paní domácí ,ty nedostatky nádobí jsou od konce loňské sezóny,lidi to rozkradli a průběžně z výbavy nezbylo skoro nic.

A vy jste to přes zimu nedoplnili ,zeptala jsem se.
Né,a řeknu ti proč!Tady v Itálii je zvykem při předání apartmá  složit povinnou kauci 500 000lir a když je vše  na konci pobytu v pořádku tak se lidem kauce vrací.Vaše cestovka na to nepřistoupila a od začátku co k nám jezdí tu nikdo kauci neskládá,takže se ani nemůžeš divit ,že je půl výbavy pryč.A můj manžel ji dokupovávat rozhodně nehodlá!

Aha.řekla jsem si,tak to bude teda s těmi důchodci a napůl postiženými radost,to asi nerozchodím....

Šla jsem si dát věci do svého apartmá a lidi seznámila s tím ,že se druhý den kolem desáté ráno  sejdeme před ubytováním a uděláme si takovou malou informační schůzku.
Co bych jim asi měla říkat teď,když jsem o ničem neměla ani páru.

Hned jsem vyrazila do okolí ,abych zjistila,kam se chodí na pláž,kde máme zastoupující agenturu a abych se koneckonců seznámila s majitelem , který nám nabízí plážový servis ,popřípadě výlety.

Stojím uprostřed Bibiobe v centru letoviska a rozhlížím se kolem sebe.No, po pravdě řečeno podobá se to spíš hustě  obydlenému sídlišti!

Stojí tu v pozadí jeden apartmán za druhým a všechny jsou stavěny víceméně ve stylu paneláků.Před nimi je vždy úzká cesta a vstup k moři,ale pouze za předpokladu že si zaplatíte plážový servis.Lehátka jsou tu v nesčetných řadách po celé délce pobřeží,je to hrůza.Žádný velký dojem to na mě neudělalo.

Jdu podle instrukcí českého majitele cestovky navštívit místní agenturu s kterou spolupracuje už spoustu let."Hello",vysoukám ze sebe a na víc se nezmůžu. V  prostorné, zakouřené kanceláři si mě prohlíží  žena se silným make-upem na obličeji.

Bon giorno.......a spustí plynnou italštinou asi po pěti minutách se mě ptá "kapito"?
To jsem  asi jediné pochopila,ale kroutím hlavou ,že né,"deutsch!

No,no.
Vytahuji svůj kapesní slovník a snažím se jí vysvětlit,že jsem delegátka.

Sí,sí,usměje se a pokračuje italsky.No,tak to jsem asi mimo,pomyslela jsem si.Němčinu jsem měla na základce a byla jsem v ní fakt dobrá,ale roky nebyla šance ji použít a tak jsem to prostě nějak všechno zapomněla.Snažím se jí vysvětlit,že bych si potřebovala zavolat nebo alespoň poslat fax do Čech.

To pochopila celkem dobře a nechala mě poslat fax.Majiteli jsem psala aby mi dal nějaké informace ohledně výletů,jak to tu vlastně bude fungovat,že se tu se mnou nikdo moc nebaví.

Odpoveď přišla blesku rychle!

Majko,snažte se naší zastupující agentury využívat co nejméně,výlety od nich italskými autobusy jsou hodně drahá záležitost,nevyplatí se to a já to už léta řeším tak ,že si delegátky domluví na místním parkovišti český autobus,koneckonců stojí jich tam stovky a za slušnou cenu vás Češi odvezou kam bude třeba.......

Nemusím Vám ani připomínat,že si k ceně něco přicvaknete abychom z toho měli i my nějaký zisk.Peníze mi předáte po návratu do Čech.Vyžaduji přesný seznam klientů,včetně čísel pasu a rok narození.Jsem si jist že si poradíte,s pozdravem majitel CK/?/.

Zůstala jsem stát jako opařená horkou vodou.Tak to je teda síla,řekla jsem si,to mě nemohl říct v Čechách,ten je dobrej,vždyt přeci dobře ví ,že český autobusy provozovat výlety v zahraničí nesmí!Pokud na to někdo přijde hrozí autobusovému dopravci až odebrání licence.To mě to tady pěkně začíná!

Docela znechucená jsem se rozloučila s pracovnicí agentury a poděkovala jí za ochotu,ještě mi stačila před odchodem vrazit do ruky papír s nabídkou výletů přes její agenruru a řekla až budu mít lidi na výlet ,mám ji dát vědět den předem.

Jo,jo řekla jsem si buď si jistá ,že mě tu ještě někdy uvidíš!
Bye bye.Rozloučila jsem se.

Druhý den se konala schůzka před domem kde jsme byli ubytováni.
Lidem jsem vysvětlila pár základních informací a slíbila,že až dám dohromady  program ohledně výletů tak ho vyvěsím  v domě na nástěnku.Zájemci o výlet se musí zapsat a podle obsazenosti autobusu jim dám vědet ,kdy se výlet uskuteční a v kolik hodin.

Turisté byli nákloněni plánu s českým autobusem ,jejikož jsem nezapomněla podotknout ,že to bude levnější než přes Italy.Jo,jo,jasně ozývalo se ,proč platit víc ať si ty svoje předražený výlety strčej dopr....,nezapomněl kdosi utrousit v zadní řadě.

To mi dodalo odvahu ,na lidi jsem se usmála a rozloučila se s nimi.Další krok byl pro mě zajít na to slavné parkoviště a  domluvit  se s českým řidičem na  nějaké rozumné ceně.

Koneckonců,řekla jsem si jsou tu  český řidiči tak se snad domluvím líp než se slovníkem v ruce lámanou italštinou!Jenže.......nic není zadarmo!