Společné rodinné dovolené......

Kolikrát se mi z těch lidí dělalo opravdu zle, pokud vidíš potácející se opilcekteří se motají nevidí před sebe a snaží se dívkám vnutit svůj andrismus ,už jen ten opilecký zápach z úst je odpudivý sám od sebe,natož nějaká snaha o pohlavní styk.

Kolikrát mi bylo některých dívek opravdu líto,a říkala jsem si ,jak se může jen tak jít s někým vyválet do lesa když na sebe ani v té tmě nevidí,ale dotyčným to bylo zřejmě naprosto jedno,protože při další sobotní zábavě se odehrávalo to samé,jen s jinými protagonisty.

Na chalupě bylo krásně a tak krom pravidelných povinných prací a vaření se téměř pokaždé dělal táboráks tradičními buřty,někdy se grilovala kuřata,jindy králík od sousedky a tak to šlo po několik let ,než jsme si udělali se sestrou řidičšký průkaz jak na motocykl,tak i na osobní auto.

Vzpomínám si jak nás otec učil jezdit autem na polní cestě,a vždy nám říkal ,že co se naučíš ted v mládí jako když najdeš a je to pravda,těžko bych dnes při dvou dětech a starosti o domácnost zvládala kursy.
Pamatuji si jaký byl puntičkář na přesnost,kde se má správně zařadit,kde zase ubrat,jak si potrpěl na hladký rozjezd.
Jednou mě učil v poli mezi kukuřicí řídit starou škodovku a já naprosto zdevastovala kukuřičné pole ,tenkrát se strašně zlobil a nadával/ po kom ty holka seš tak pitomá a levá asi po mámě vid/?tehdy mě to dost naštvalo,dnes má mamka řídí s přehledem 30 let v Dopravním podniku nejnovější model autobusu Renault.

Po úspešných zkouškách a získání řidičáku jsem dostala úplne nový Simpson ,dámský skútr,což bylo na tehdejší dobu co říct!
A tak jsme jezdili se sestrou na víkendy na motorce sami a rodiče za námi bud přijeli autem nebo o den později.

A nebo nejezdili vůbec a my si na chaloupce u lesa užívali s bandou kamarádů u táboráku nebo v místní hospůdce.
Po cestě domů jsme nikdy nezapomněli zastavit se v Kladrubech a pokochat se krásou nádherných grošáků.

Mamka byla vždy organizační typ a každým rokem plánovala nějakou zajímavou rodinnou dovolenou.
Kromě obdivování českých krás a dovolené pod stany na přehradě Velké Dářko jsme jezdívali i na dovolené do zahraničí.

Téměř vždy tomu ale předcházela strašná spousta vyřizování dokladů,víz a všem tolik známý"příslib!
Neboli vízum do Jugoslávie,Madarska,nebo Rumunska.

Pokaždé nás jelo alespoň pět rodin,kromě starých značek aut patřilo k neodmyslitelným také železný těžký přívěs,nacpaný vším možným haraburdím,jako stan,židle stůl,plynová bomba,spousta kuchyňského nádobí,jídlo,konservy,demižony s čerstvou vodou apod.

Pokaždé se to podobalo spíše stěhování!

Pokud jsme jeli do Rumunska pak se vždy stavělo s železnou pravidelností na tržnici v madarském Gyo"ru,tam se dalo opravdu nakoupit teměř vše nedostatkové zboží,jako byli např.džínsy,moherové svetry tzv.svítivých barev,céčka,nebo třeba tolik nedostatkové zboží jako byla koka-kola.

Tak tady na ten zážitek také dlouho nezapomenu!!!!!!!

Vraceli jsme se nádherně opálení z dvacetidenní levné dovolené v přímořském letovisku Constanca v Rumunsku,když po únavné cestě,jsme se rozhodli zastavit někde u odpočívadel a uvařit si kávu a něco zakousnout.

Za kukuřičným polem,které mimochodem bylo celé podél vozovky pokálené a plné toaletního papíru,jelikož odpočívadel nebo benzinových stanic tu bylo poskrovnu,zastavili jsme na jednom velmi klidném místě kde nebylo ani živáčka.

V klidu jsme vytahali z přívěsu plynový vařič ,stolek a dali se do přípravy obložených housek.
Tam kde předtím nebylo ani živáčka, bylomožné zahlédnout znenadání z lesa se řítících kolem 20 ušmudlaných divních típkú,kteří něco hlaholily v rumunštině. Nemusím  Vám vykládat jakou bleskovou rychlostí jsme naskákali do aut,všechny věci jsme tam samozřejmě museli nechat,jelikož nám šlo o holý život.

A tak jsme hladoví a bez jídla i pití dorazili nonstop do madarského Gyeru,kde byl povel od naší tety Aničky 4 hodinová procházka a nákupy.

Po cestě si někde otec všiml reklamní cedule na coca-colu.Jé hele pravá cola!
Ozvalo se z místa řidiče.

No a co !
 U nás si ji budem také moci za čas koupit odpověděla mamka trochu podrážděným hlasem.
Hele jedeme at je neztratíme z dohledu,ale otci to prostě nedalo a tak na truc zastavil na jednom místě,že si odpočneme.

Odběhl si na chvíli někam a za malou chvíli už se vláčel s několika přepravkami litrových těžkých skleněných lahví s pravou nefalšovanou kokakolou,odhadem snad deset beden!

To už ale mou mamku jímala hrůza a do otce se strašně pustila/tak já jsem vyměnila peníze abychom si tady něco koupili na tržnici,myslela jsem spíše holkám oblečení,svetry a tak .prostě abychom každý měco měl na památku a ty narveš vozejk kokakolou!
Jen proto aby sis mohl pořádně prolejt chřtán ty dobytku!!

Otec sice zčervenal ,něco zamumlal a nasedněte do auta zařval ,jedeme … .

Co Vám budu povídat cestou domů na sebe nepromluvili ani slovo a po štasném návratu z naší krásné dovolené se matka cocacoly ani nedotkla a my měli zásoby snad až do Vánoc.

A byli jsme jediní ,věřte mi ,kdo měl autentickou colu v té době a to bylo co říct!
Snad jediná věc mi vždy vadila na rodičích a to jak dlouho spolu dokázali prostě nepromluvit ani slovo,třeba i dva a půl měsíce.

Jako malá jsem to snášela dost špatně a měla jsem z toho pocit že za to můžu já.
Když už situace byla nesnesitelná pokaždé jsem to byla já kdo se snažil aby k sobě našli cestu,matka odmítala jakoukoliv konverzaci a táta flegmaticky odpověděl ze si není vědom jaké si chyby a že se prostě mamce neomluví i kdyby čert na koze jezdil.

Stejně to vždy pokračovalo hádkou,ani jeden z nich nechtěl ustoupit a nakonec se to vždy nějak samo vyřešilo, a já byla pokaždé blažená ,když jsem je viděla jak spolu zase mluví jako by se nic nestalo.

Dnes už sama z vlastní zkušenosti vim,jak důležité je v rámci rodinného klidu ,umět občas ustoupit.
Vím ,že chlapi to těžko kdy přiznají a tak je stejně role tzv."sklopených uší" pokaždé na ženě a věřte ,že se to vyplácí i když sami dobře víte ,že máte tisíckrát pravdu!