Když bych se měla vrátit o 30 let zpátky ,tak si jen matně, ale přece jen vzpomínám na své krásné dětství..........
Když bych se měla vrátit o 30 let zpátky ,tak si jen matně, ale přece jen vzpomínám na své krásné dětství..........
Na své rodiče ,kteří tenkrát na tu dobu (doba komunistického režimu) se opravdu velmi snažili aby nam se sestrou nikdy nic nechybělo.
Moje maminka byla vyučená prodavačka potravin a otec byl velmi zdatným kuchařem -cukrářem.
Mamka pocházela z obyčejné vesničky u Hlinska v Cechách,která se jmenuje Příkrakov-Včelákov. Otec je hradečák.
A jak už to tak bývá,říká se ,že jablko nepadá daleko od stromu.
Vzpomínám si na Mateřskou školku ,pobliž té základní,a jediné na co si pamatuji úplně přesně,je že jsem tam za tmy přicházela a skoro za tmy mě mamka vodila domů.
Tenkrát to rodiče neměli ani trochu jednoduché a pokud se chtěli mít alespoň o trošku lépe než ostatní ,není divu že měli každý dvě zaměstnání.
Mamka kromě prodávání v potravinách,každé odpoledne trávila uklízením tehdejšího Projektového ústavu.
Na dnešní dobu dosti tvrdý oříšek….
Uklid probíhal ruční formou,tedy studená voda,železný těžký kbelík a koště.
A den co den se stíralo několik kanceláří v několika patrech.Při tom všem ovšem mamku obdivuji!
I při té hrozné dřině si vždycky uměla věci zorganizovat a dokonce nás občas i pobavit.
Kdykoliv se totiž konala nejaká besídka at už Vánoční nebo velikonoční,nikdy jsme se sestrou nemohli chybět.
Dodnes mi zůstává v paměti ta strašná hrůza z toho rozlíceného a strašlivého čerta a hodného anděla se zlatými vlasy až pod pás a vždy usměvavého Mikuláše který měl pro každého z dětí připraveny nejaký balíček s dobrotami a většinou tolik nedostatkovým zbožim jako byla mandarinka,pomeranč nebo jeden banán.
Dnes se tomu směji ,ale tenkrát to prostě tak bylo.
Určitě si všichni dobře vzpomenou na fronty v zelinářství před Vanoci.
Každému známá historka.
A tak to většinou i u nás nevypadalo jinak.
Před Stědrým dnem jsme vystávali frontu před prodejnami s ovocem-zeleninou a jak už to s českou mazanou hlavičkou bývá u jiné prodejny já,na konci města má sestra ,otec v jiné prodejně a matka zase pro změnu někde v samoobsluze.
Tenkrát se totiž nesmělo nakupovat více než kilogram banánů,nebo jakéhokoliv tropického ovoce.
A tak jsme si to vždycky jako správní češi vyřešili po svém.
Když už ,tak at se na Vánoce pomějeme.Naše rodina patřila a patří dodnes k těm kde se nejen o svátcích musí mít všichni dobře.Jídlem počínaje a cukrovim a vším co ke svátkům vždy patřilo konče.
Vánoce?
Jako malá holka jsem se na ně vždycky hrozně těšila,skoro do učnáku jsem veřila na Ježíška.
Pod stromkem jsme pokaždé i přes těžkou dobu tenkrát, vždy našli to co jsme si tajně přáli,nebo co jsme jen tiše záviděli spolužákům.
Tenkrát to bylo opravdu terno.
Stědrovečerní večeři každým rokem připravoval táta a jako vždy to u nás vyhrávala na plné čáře tradiční hrášková polévka s domácím kruto'nem(na kostičky nakrájený rohlík a osmažený dozlatova na másle) .
Hlavní chod samozřejmě kapr a bramborový salát.A každý rok to vypadalo úplne stejně.
Namísto svátků a klidných chvil se celé dny připravovalo sváteční jídlo a spousta chlebíčků,od rána u nás běžela televize ,smažilo se a vařilo a večer vždy končil naprosto stejně štedrovecerní večeří a v sedm večer se sedělo v obývacím pokoji a čekalo se na rozbalování vánočních dárků a na sledování tolik všem známých pohádek jako je Mrazík,tři oříšky pro Popelku,sám doma atd.
Silvestr probíhal taktéž víceméně v kruhu rodinném a to i z důvodu že moje rodiče nikdy nepatřily k poživačům alkoholu.
Známí k nám na bujné pitky nechodili a tak po sledování Silvestrovského programu a přivítání Nového roku se většinou po půlnoci chodilo spát.
Tak to bylo téměř do doby než jsme se sestrou povyrostly a Silvestra slavili bud doma nebo někde s partou na chalupe či na horách.Většinou nás jezdilo kolem deseti ,takže o zábavu bylo postaráno.
Po čase se rodičům /mamka měla vždy obchodního ducha /podařilo vyměnit starý žigul s koženou střechou za chalupu v malé vesničce nedaleko Kladrub nLabem,která nese jméno Tetov.
Vzpomínám si že chalupa byla v hrozném stavu a že ji rodiče s pomocí místních vesničanů a svépomocí dali dohromady.
Jak už to tak na vesnicích bývá ,mamka vždy říkávala ,že nejlepší kšefty se domlouvají v hospodě ,tak se toho žřejmě držela doslova a ze zbořeniny se po čase stala příjemná chaloupka s tradiční mramorovou původní pecí, na teré jsme spávali a kde se pekly snad nejlepší buchty na světě.
Přímo proti chalupě byl rozlehlý les a pamatuji se že otec zadělával na buchty nebo domácí koláče a než mu těsto vykynulo posílal nás se sestrou nasbírat čerstvé borůvky nebo maliny.
Les opravdu nabízel obrovské bohatství ač to byli maliny, na podzim houby,které jsme sušily a měli tak vynikající čerstvé houby po celý rok.
A co teprve pravá smaženice z čerstvých hub a a vajec, které nám pravidelně schovávala naše sousedkaMána.Tuto starou ženu jsem vždy obdivovala,žila v domku sama a starala se kromě své bláznivé sestry o celé rozsáhlé hospodářství.
Pěstovala králíky,slepice,kozy,několik psů,také dva vepře a malá kůzlata ,která jsme si k ní pravidelně chodili hladit.
O její zahradě ani nemluvě!Neexistovalo snad nic co by tam nepěstovala.
Při tom všem jezdila denně na kole do blízké vesnice za prací kde se zasazovali mladé stromky do tzv.lesní školky.
Při vší dřině ,kterou si musela sama projít,když přišel její čas,zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných .
Takže je to pravda,že si s sebou člověk stejně nic nevezme.
A tak jak plynul čas na chalupě jsme trávili veškeré víkendy,otec se přihlásil k místnímu fotbalovému klubu kde každou neděli odpoledne chytal jako brankář FC Tetov .
Se sestrou jsme začali jezdit na místní tzv.sobotní zábavy,domluvili jsme se s partou kamarádů a někdy s námi jezdili i kamarádi z Pardubic.
Otec nás vždy ochotně na zábavu odvezl,ale pod podmínkou,že pro nás o půlnoci přijede.
Když to hodnotím dnes,tak musím uznat že to se zábavou až tolik společného nemělo!
Většinou se zábavy pořádali u fotbalového hriště na podiu u lesa a vždy to končívalo naprosto stejně.
Pilo se obrovské množství piva z půllitrových kelímků,v lepším případě se pilo bulské oko,což je štamprle zelené zapuštěná přímo do piva,takže pár slovy opravdový driják.
Kolem půlnoci už bylo možné pozorovat ožralé dvojice,které si to kráčeli směrem do lesa,kde se odehrávalo něco jako sex…........??
