Jak jsem poznala Adonise..........

  Přes zimu jsem prodávala jako vyučená prodavačka ve svém oboru,většinou v zelinářství ale s prvním slunečným dnem mě přepadávaly myšlenky na zasluněné Řecko.Těšila jsem se na léto a už s předstihem sledovala nabídky cestovních kanceláří a hledala cenově výhodný zájezd.

Jednoho dne přišel otec domů s tím že má nabídku jezdit šnůru zájezdů poblíž místa ,kde jsme trávili lonské léto.Bylo to jen o pár kilometrů dál,konkrétně na Isthmii na Peloponésu.

Sdělil nám že bychom se tam mohli za zvýhodněnou cenu od majitele CK s ním svézt a udělat si tak krásnou dovolenou pro celou rodinu.
Okamžitě jsme souhlasily a rozhodily tuto informaci mezi přátelé a známé.

Na dovolenou jsme nakonec odjely a opravdu si ji krásně užily.
Kemp se nacházel pod stromy pomerančovníků přímo na pláži.

K dispozici byli umývárna se sprchou,společná kuchyně ,kde si každá rodina vařila ,toalety,prádelna,hřiště pro děti,kde sa hrály každodenní turnaje ve voleybalu i basket.V areálu byl i malý minimarket se základním sortimentem zboží a restaurace.
Moře bylo průzračné a čisté s oblázkovou pláží a s pozvolným vstupem do moře.

Zúčastnily jsme se i několika zajímavých výletů po okolí.
Nejvíc se nám ale líbilo v lázenském městečku LOUTRAKI a to hlavně v noci,kdy bylo osvícené a plné místních obyvatel a turistů.

Byla to prostě nádhera!!

V Loutraki se také nachází vyhlášené Kasino,kde už pár místních povalečů přišlo o celý svůj majetek.
Nikdy také  nezapomenu na to jak jsme byli pokaždé od slunce spaření.
Já i moje sestra jsme měli po první návštěvě na pláži úplně spařená záda a obličej,na slunci mi vždy vyskočilo spousta pih a mě bylo pak trapně se mezi lidmi ukázat.

Většinou vše dokonale maskoval pudr.Náš pobyt se chýlil ke konci a začaly jsme balit.
Nasedly jsme do autobusu a v odpoledním parnu jsme čekaly na pokyn "transfer rep"/osoba,která dohlíží na hladký průběh cesty,zařizuje potřebné formality/k odjezdu.

Najednou se v předních dveřích objevil zdatný muž ve středních letech a lámanou angličtinou se snažil cosi domlouvat s turisty na předních sedadlech.

Jeden muž se postavil a zařval na všechny do autobusu:"ten chlap se ptá ,kdo tady prej v zájezdu umí řecky?
Nesměle jsem se postavila a přykývla,že jako /MILAO MONO LIGO/trochu se domluvím.
Ela edo ekšo!Pojd sem !

Lekla jsem a celá udivená  vystoupila z autobusu.
O co jde?zeptala jsem se ho lámanou řečtinou.
Víš,na posledním turnuse před Vámi tu byla paní s rodinou  z Kolína a já se s ní domluvil,že bych si k Vám do Čech přijel dát do pořádku ty moje bolavý kolena,chtěl bych tě tedy poprosit o maličkost.

 A jakou? zeptala jsem se.
Plánuji cestu do České republiky se svým synovcem Janisem,zúčastníme se totiž pražského veletrhu,který se koná každoročně v únoru na pražském výstavisti a my tam budeme mít stánek a nabízet náš produkt.

Byla by jsi tak moc hodná a zkontaktovala se s touhle paní z Kolína,která mi slíbila ,že mě vezme na speciální vyšetření k pražskému specialistovi přes kolena?

No,klidně ,přykývla jsem,ráda Vám pomůžu když to bude možné.
Ale asi budeš muset jet s námi k tomu doktorovi,protože my se česky nedomluvíme a Jana z Kolína řecky nemluví.

OK,odpověděla jsem .
Vyměnily jsme si kontakty a telefony a já nasedla do autobusu a mířily jsme směrem Patras,kde jsme čekaly na trajekt ,který nás přeplaví až do italského Brindisi.

Cestu dlouhou 48 hodin jsme opět ve zdraví přežily.
 Díky tátovi ,který řízením volantu opravdu žije byli pokaždé klienti  velmi spokojení .

 Na konci zájezdu  řidiči vždy sklízely velký potlesk za bezpečný návrat do rodné vlasti!