Trololo aneb jak poznat trola na idnesu a jak co admini musí

K diskuzím bylo v poslední době napsáno asi tisíc článků, a tak napíšu další. Jelikož s troly pracuji již nějaký ten pátek, znám a poznám je...moje rady v kostce: nenoste minisukně, trolové vám budou koukat na nohy. Nekrmte troly, podáte jim prst a oni vám urvou paži. A admini?

První a jedinečný návod, jak poznat trola na idnesu
 
Nejdřív ale musíme rozdělit troly internetové a troly idnesovské. Ačkoliv Internet a Idnes začínají na I, hodinky nejsou holinky.
Internetový trol se vyznačuje tím, že pozoruje různé webové stránky, diskuzní fóra a vstupuje tam s úmyslem rozvrátit diskuze, chat, debatu atd. Hodí tam nějakou bombu (příspěvek, o kterém si myslí, že zapůsobí na city) a pak už jenom pozoruje s potěšením, jak se lidi hádají. Trol provokuje a jeho jediným cílem je rozvrátit debatu, která je jinak k tématu. Trol nikdy nediskutuje k tématu, jenom přijde na moment a pak pozoruje. 
 
 
Na idnes se slovo trol často používá, ale jeho význam se poněkud rozmělnil, stejně jako slova dehonestace, stalking, kyberšikana.
 
Jak poznáme idnesovského trola?
Trol upozorňuje na pravopisné a faktické chyby. Poučuje autora blogu, o čem vlastně článek je. Směje se autorovi za zády do obličeje. Trol upozorní autora, že mu na profilové fotce není vidět do obličeje. Trol si dovoluje pochybovat, že soukromé věci patří na veřejnost. Trol si dovoluje zjistit, zda někdo píše pravdu nebo ne. Trol nesnáší pozérské paničky, falešné floutky a dovoluje si dělat legraci z citlivých lidiček.
 
A teď vážně. Trolů je na idnesu pomálu, zvlášt po Velké Diskusní Listopadové Revoluci. Ve skutečnosti se často jedná o falešné výkřiky blogerů a diskutérů, že jsou napadeni troly. A oni ukřičené oběti pak křičí, aby admini něco udělali. Jenže každá akce vyvolá reakci. Nic se nestane samo o sobě. Není trol jako trol. Skutečný trol by nikdy nikde nediskutoval k věci, nechválil nikdy nikoho, nepodporoval nadějné blogery, nebyl lidský. 
 
Na idnes je tisíc a jeden blogerů a jen hrstka (dejme tomu 10) má problém s diskutéry. A vždycky se dá najít příčina problémů, v 99 procentech si bloger problém sám vyrobil. Jenže si to nikdy nepřizná, místo toho hraje oběť.
 
Příklady
 
Blogerka, říkejme jí třeba Nataša, která píše nijak zajímavé povídačky o životě a povídky na téma lidské vztahy. Skoro nikdo se o ni nezajímá, v jejích diskuzích je skoro prázdno. Někdy ji přečte jen pár desítek lidí. Ona ale chce v diskuzích lidi. Tak začne psát kontroverzní věci. Třeba o potratech, jak jsou špatné.
V diskuzi se pak ocitne x lidí, kteří ji dřív vůbec nevnímali. Nataša bojuje jako litá lvice za svůj názor, mínusuje všechny, kdo s ní nesouhlasí. K tomu přidáme neschopnost unést cizí názor, podrážděné reakce. Nataša upozorňuje kritiky na pravopisné chyby, nechce slyšet jiný názor a odmítá se bavit o alternativách. Nataša udělala pár chyb v textu, ale když ji na to někdo upozorní, ona dělá nechápavou, začně útočit na kritiky a pak se stáhne do tzv. křoví a už jen mínusuje kritiku a plusuje chváliče. Nataša toto stále střídá, pár článků o ničem bez diskuzních příspěvků, pár článků na kontroverzní téma. K tomu pár hodně intimních canců a je zaděláno na průšvih. Publikum ji miluje a provokuje. Tvrdí ona. Jenže Nataša stále reaguje na kritiky. Provokuje. Pravidelné kritiky posílá na psychiatrii, chce se s nimi bavit, nadává jim, vytahuje jakékoliv soukromé info, jen aby měla navrch. Když někdo poukáže na to, že se nechová zrovna košer, Nataša pláče, že je oběť trolů a admini nezvládají jejich práci. Nataša nakonec nezvládá diskuze, nezvládá blog, rozloučí se,na týden zmizí a pak se objeví znovu s článkem o tom, jakou měla nemoc. Diskutéři se jí smějí, neberou ji vážně. Nataša začne psát znovu administraci a dožaduje se smazání všech, zrušení oveřených profilů a tvrdí, že ona je oběť, že ona chce jen psát obyčejné příběhy, že ona nebude zavírat diskuze, ona chce, aby ji lidi četli a vyjadřovali se. Je Nataša skutečná nevinná oběť nebo krmí troly a diví se, že hezky tloustnou?
 
Bloger, kterému budeme říkat třeba John
Odešel do USA v 60. letech, po revoluci se vrátil, neúspěšný emigrant, bez vzdělání i peněz, který začal blogovat na idnes. Začal psát o tom, jak byl v cizinecké legii (čtenáři nevěří a poukazují na faktické nesmysly), John píše příběhy, které by jako z oka vypadly příběhům z amerických novin, John píše o tom, jak je bohatý lékař (ale člověk jeho jména nikde neexistuje na internetu, jako lékař by měl být snadno dohledatelný všude možně). Kdo poukáže na faktické chyby, je trol. Kdo napíše, že John lže, je trol. Kdo napíše, že John nemohl být v legii, je to dehonestace Johna. John odesílá x emailů administraci a požaduje postih pro diskutéry. John začne slídit po identitě diskutérů a vyhrožuje. John píše další emaily adminům, požaduje tvrdé postihy pro diskutéry, pravidelně tvrdí, že je obětí šikany, stalkingu a dehonestace. 
Johnův problém je, že si na něco hraje, že není upřímný, že lže čtenářům a kritiky stalkuje a útočí na ně, mnohdy vulgárně. Neumí unést kritiku, byť věcně podanou. Je John obětí trolů nebo si za situaci může sám?
 
ADMINI A TROLOVÉ
 
Blogeři, kteří trpí bolístkami, by si měli uvědomit, že administrace tady není od toho, aby řešila žabomyší války. Blogery nikdo nenutil, aby blogovali. Administrace požaduje od diskutérů reálné identity, požaduje korektní diskuze a blogerům dala během x let víc a víc nástrojů k tomu, aby si kočírovali diskuze sami. Blogeři jsou dospělí, ale chovají se jako děti, jenže admini nejsou učitelé a rodiče, aby někoho vychovávali a směrovali. Admini jsou tady především od toho, aby spravovali blogy. Bloger má možnost komentáře zakázat. Bloger má možnost komentáře, které se mu nehodí do krámu, smazat. Bloger má možnost neblogovat. Bloger má možnost ignorovat. Bloger má možnost být dospělý a soudný člověk, který chápe, že ne vše je vhodné na blog a že když bude vulgární a bude se chovat jako dvouhlavý králík v kleci říznutý čertíkem v krabičce, budou se lidi na něj chodit dívat a občas ho někdo šťouchne klacíkem. Bloger si musí kočírovat diskuze sám, administrace není zodpovědná za žabomyší války a není povinna zasahovat tam, kde bloger hází dva rohlíky denně tzv. trolům a tvrdí, že on je obětí trolů.
NEKRMTE TROLY, máte li pocit, že vás trolové navštívili. A pokud se ti tzv. trolové chovají jinde slušně, zkuste se zamyslet nad vlastním chováním. Jenže toho právě blogeři nejsou schopni a požadují zázraky od administrace...Blogerů je tisíc a jeden a jen asi 10 má problémy. Proč asi?
 
Co admini musí? Nemusí nic, musejí dodržovat pravidla k práci, ale nejsou povinni číst všechny diskuze a sledovat všechny svaté války, protože to není možné, den má jen 24 h a jejich náplň práce rozhodně není řešení rozbitých báboviček. Admini jsou administrátoři, ne policie slov, ne smírčí soudce atd.
 
Administraci děkuji za prostor, že sem můžu napsat a článek sám řadím do rubriky Hyde Park, neboť dle kodexu blogera nepatří na hlavní stránku Blogu Idnes. Děkuji administraci za rozumný přístup k žabomyším válkám a věřím, že se jim jejich práce nezají.