Zakázané město

Hned druhý den po příjezdu jsme Maua a Mauket zavedli do bývalého centra císařské Číny, které spolu s branou a náměstím Nebeského klidu tvoří střed a symboly nejen Pekingu, ale Číny celé. Dnes už je sice palác obyčejným smrtelníkům zpřístupněn (jako muzeum na celkové ploše téměř tři čtvrtě kilometru čtverečního s 980 budovami), i tak nám ale chvíli trvalo, než jsme se dostali dovnitř...

Nejvíc nás totiž zdržela právě brána Nebeského klidu (天安门 Tian'anmen), národní symbol. Právě z ní totiž Mao Ce-tung před 59 lety vyhlašoval Čínskou lidovou republiku. Dnes se k bráně sjíždějí Číňani i z těch nejzapadlejších koutů Číny – a právě ti byli první překážkou na cestě. Někteří z nich totiž z domova nejsou zvyklí na cizince a po příjezdu do Pekingu je Tian'anmen samozřejmě to první, kam vyrazí, a tak prostě musí cizák počítat s tím, že jej bude po cestě zastavovat jeden vedle druhého s žádostí o fotku. Jsou ale milí a usměvaví, tak proč ne – doma pak fotky hrdě ukazují svým blízkým, jak nám vysvětloval pán z Henanu, který si ale myslel, že mu stejně nerozumíme. Na samotnou bránu Nebeského klidu se dá i vylézt (za 15 yüanů) a shlížet tak jako "dědeček Mao" na ohromnou plochu přilehlého náměstí – tedy pokud si odmyslíte budovu Maova mauzolea, kterou náměstí "přeťali" vejpůl a přerušili středovou linii, po které mohl císař z nitra paláce dohlédnout až k hlavní bráně městského opevnění. Jako národní symbol si Číňani bránu i patřičně hlídají, nahoru vás pustí jen s foťákem, všechny ostatní věci si musíte nechat v úschovně a ještě pro sichr projít detektorem kovů. Nahoře si můžete prohlídnout něco z moderních dějin Číny, kynout Číňanům pod branou (kteří vás ale narozdíl od Maa mají na háku) nebo se jen tak usmívat na "agenty" – mladé kluky z ochranky v riflích, bílém tričku a drsných tmavých brýlích. Ale moc se jim to nelíbí – ořvali nás, ať se blbě netlemíme, a ve 12 hodin seřazení vojenským krokem z brány odpochodovali, střídání stráží. Před samotným vstupem do Zakázaného města (muzeum začíná až za branou 午门 Wumen, která je od brány Nebeského klidu třetí v pořadí) nás ještě zdržoval klasický čínský turistický ruch, obohacený o pekingskou specialitu – studenty umění mluvící plynulou angličtinou. Vzpomínám si ještě na vyprávění jednoho kamaráda, který se do Pekingu vypravil sám, vyzbrojen jen znalostí čínských znaků z japonštiny. Právě takovéto "studentky" jej odchytily svou klasickou frází, že studují umění a angličtinu, zrovna končí školu a mají nachystanou závěrečnou výstavku. Zavedly jej kamsi bokem, kde jej chudáka obestoupily v takovém množství, že mu nezbylo, než si jeden z těch šíleně předražených obrazů koupit. Když jej konečně pustily, o pár metrů dál viděl na chlup stejný obraz s poloviční cenou na štítku. A tu mohl smlouvat :) Po zaplacení vstupného (60 yüanů, s čínskou studentskou průkazkou dokonce jenom za 20, což je na památku takového rozsahu a významu opravdu pakatel) nás ale už nic nerušilo v poklidném procházení celého ohromujícího areálu, který dal detailně nahlédnout do života na císařském dvoře. Dalších 10 yüanů se pak platí za vstup do pokladnice, tam nás už ale bohužel nepustili. Došli jsme totiž pozdě. Císařská pokladnice se zavírá ve čtyři hodiny odpoledne – a my jsme se zpozdili jen o dvě minuty. Paní z pokladny už byla pryč a vrátný byl neúprosný. Snažil jsem se jej po čínsku ukecat, zahrát mu na city, že přijeli kamarádi z daleka a zítra se vracejí domů a že tu pokladnici moc moc moc chtějí vidět a že už nemají kdy. Vrátný by nás tam aj pustil, ale přes kamerový systém prostě nejede vlak, nařízení je nařízení. Z lehce rozmrzelé nálady nás po východu ze Zakázaného města vytrhla až neznámá Číňanka. Přiklusala k nám, když jsme se chystali sejít zpátky do metra. Už zdálky na nás volala "Hello!" a když doklusala až k nám, mile se usmála, zahlásila "Welcome to Beijing!"... a zase šla. Čekal jsem další studentku umění nebo že na nás bude chtít dělat pokusy se svou angličtinou, ale vůbec nic. Přivítala nás v Pekingu a odešla. A to na nás udělalo opravdu dojem. Přemýšlel jsem totiž, co by asi tak kdo řekl například v Ostravě skupince turistů z Číny :)

To be continued...

maličký Tsu za Velkou čínskou zdí