Kterak si básník Shi pochutnal na lvech

Báseň v klasické čínštině o tom, jak jsou znaky důležité.

Poslechněte si nahrávku (ve formátu OGG, kodek případně ke stažení někde tam). Přidám vám ještě jako pomůcku přepis v pinyinu.

Pořád se nechytáte? :) Ze znaků už to bude (pro ty, co je znají) mnohem snáz dešifrovatelné:

Je to báseň o poetovi jménem Shi, kterak si pochutnal na lvech. Ačkoli je báseň psaná v klasické čínštině (wenyanwen 文言文), autorem je lingvista Zhao Yuanren (赵元任). Báseň se skládá z 91 znaků, které se v současné hovorové čínštině (putonghua 普通话 neboli mandarínštině) čtou "shi" ve čtyřech různých tónech.

Tato báseň dokonale ukazuje dvě vlastnosti pinyinu 拼音 - přepisu čínštiny do latinky.

1) Pinyin nemá nahradit znaky. Pinyin je pouze nástroj k zapsání výslovnosti znaků v současné hovorové čínštině. Čínština je poměrně homofonní - například počítačový slovník Wakan má v databázi 208 znaků, které se čtou "shi" ve čtyřech různých tónech... většina těch znaků jsou ale variantní či tradiční formy znaků, které se dnes již nepoužívají - pro srovnání slovník v mém mobilu má těch znaků 69 - což je ale pořád víc než dost :) A právě grafická podoba znaku slouží k jejich rozlišení jeden od druhého (v mluvené řeči se opíráme o kontext).

2) Pinyin slouží pouze k zapsání výslovnosti současné hovorové čínštiny. Autor záměrně báseň napsal v klasické čínštině, která má více než dvou a půl tisíciletou historii a po celou tu dobu probíhaly změny ve výslovnosti (a tak máme třeba dneska báseň na 91 znaků se čtením "shi" :) - pokud by báseň četl kdokoliv před stovkami let, kdy se klasická čínština běžně používala ve vzdělaných kruzích, ve výslovnosti jednotlivých znaků by byly jisté rozdíly. Dobře je to vidět v dialektech, kde se rozdíly do jisté míry zachovaly.

Pokud by tato báseň byla přečtena kantonskou výslovností, bylo by v ní celkem 7 různých slabik (ci, sai, sap, sat, sek, si, sik) v 6 různých tónech, v minnanském dialektu 6 různých slabik v 7 různých tónech, v chaozhouském dokonce 11 různých slabik v 6 různých tónech (stejně tak by byly rozdíly viditelné, pokud bychom znaky četli sinojaponským či sinokorejským čtením).

Pinyin tedy neslouží k zápisu výslovnosti klasické čínštiny, ale jen té současné hovorové. Stejně tak neslouží k zápisu čínských dialektů, ve kterých se vyskytují fonémy, které v hovorové čínštině chybí.

A o čem že ta báseň je? :)
Hodně hrubý překlad:

V kamenném domku žil básník jménem Shi, který měl rád lvy, a ten se rozhodl, že jich sní deset.
Často chodíval na trh obhlížet lvy.
O desáté zrovna na trh dorazilo deset lvů.
Právě v tu dobu také na trh dorazil Shi.
Když těch deset lvů spatřil, silou svých šípů je udolal.
Posbíral těch deset zdechlin a odnesl je zpátky do svého kamenného domku.
Kamenný domek byl vytopený, a tak Shi přikázal sluhům povytírat do sucha.
Po vysušení Shi zkusil těch deset lvů sníst.
Ale jak začal jíst, zjistil že těch deset lvů je ve skutečnosti deset kamenných lvích mrtvol.
Zkuste ten příběh převyprávět.

A ještě volnější přebásnění od Pavla Žižky:

Ve skalní chýši, v obrovské výši,
žil kdys poeta Shi.

Často když kolem trhu chodíval, lačně se zadíval,
zda deset lvů neuzří.

Až jednoho dne jich tam deset uviděl
a vzrušením celý zahořel.

Hned do toulce pro šípy ruku vztáhnul
a těm deseti lvům na život šáhnul.

Když pak se lvy na zádech do chýše vešel,
kolkolem potopu uviděl.

Sluhu svého kvapem k úklidu povolal,
ať chopí se svých povinností

V takovém nepořádku totiž nemohl
najísti se do sytosti.

Brzy byla hostina hotova,
lvů desatero zmizelo básníku v žaludku.

Však při siestě poeta prohlédl,
že desítku kamenných soch pojedl.


Zdroje:
Wikipedia What pinyin is not The Lion-Eating Poet in the Stone Den (obsahuje nahrávky v .rm formátu)

tsu.bloguje.cz