Peru - Bolívie s Lojzou a Karlem - 9.část - Dnes skončila turistika a začíná cestování!

Jsme dvacet minut z hotelu a už nás chtěli dvakrát ojeb..,taková je realita. Taxikář nás schválně dovezl na jiné nádraží aby jsme mu zaplatili dvakrát a ještě k tomu příplatek za parkování.

Tuto fintu už znám, takže sem si s ním chvíli povídal a nakonec jsme došli na druhé nádraží pěšky :DD
Cesta do města Puno k jezeru Titicaca
Autobus má jet 7 hodin a stál 55 sol = 350 korun. Překvapení velkého kalibru - krásné autobusové nádraží společnosti Cruz del Sur, odbavení zavazadel a kontrola jako na letišti - video záznam obličeje a nakonec krásný dvoupatrový autobus. A ještě větší překvapení byly silnice. Za celou dobu prozatímního pobytu v okolí Cuzka jsme nezažili, aby jsme autem jeli víc jak minutu v klidu bez toho, aby jsme neskončili do díry nebo neudělali půl metrový skok přes všudypřítomné retardéry. Teď jedeme už přes dvě hodiny jako na lodi, jenom se to houpe a Karel v klidu podřimuje. Další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Jídlo a k tomu heslo na WiFi.
Včera večer náš průvodce Johny nabízel našim kolegům turistický autobus po okolí Cuzca za 300 na den a tady jede autobus sedm hodin za 55 to je to, co na cestování miluji. Další rozdíl mezi turistů a cestovatelem :D
Změna krajiny je taky úžasná. Konečně nevidíme jen (sice krásné) kopce s krásnými políčky. Teď jsou vidět i stromy a dobytka je tu taky podstatně víc. Zmizely červené střechy s krytinou a všude vidíme střechy z hliníkových plechů lesknoucí se  jak "psí kule". Domečky nejsou postaveny u sebe ale jsou rozesety přes celé údolí. A teď už zmizely stromy i políčka a je jenom tráva :D

Malá zajímavost z Peru. Na některých domech je přidělaný klacek a na něm jsou barevné sáčky v různých kombinacích (už si to přesně nepamatuji) ale podstatou je, že v domě je ženská, která buď hledá chlapa (červená - bílá), vdaná (červená) nebo nespokojená s chlapem (červená - modrá). Prý si tady hledají ženské chlapy  - je to taková seznamka. :))

Krajina se postupně měnila až jsme jeli po úplně rovné desce. Jedna zastávka v městě Juliaca. Projížďka tímto městem byla jako ukázka z divokého západu. Město bylo velké ale cesty v něm samé bláto. Strašidelné ulice, do toho směsice nejrůznějších dopravních prostředků...

Pak už autobus začal stoupat vzhůru a pohled na tu "desku" z výšky byl úžasný.
V Peru, jako všude jinde na světě je vidět jak pokračuje nová výstavba. Nejde si nevšimnout záhadně  rozestavěných domů, ze kterých trčí dráty. Někde to mají kvůli daním (za rozestavěný dům se neplatí) a jinde pro strýčka příhodu. Říkají si asi: jestli nespadne, tak možná zbohatnu a přistavím :DD
Město Puno mě ale dostalo jakmile jsme ho zahlédli z kopce. Vypadalo jako opuštěné, strašidelné město.Tisíce rozestavěných domů z červených cihel bez omítky...vypadaly fakt hrozně. Všechno špinavé a tisíce odstínů šedi tomu dávají ten správný nádech města duchů. Bu bu bu, tady možná dostaneme na hubu :DDD