Peru - Bolívie s Lojzou a Karlem - 4.část

První ráno v Limě. Jelikož jsme všichni unavení tak se jenom couráme a jediné co zvládneme je procházka parkem u pobřeží. Park je opravdu nádherný, krásný trávníček, palmy stroje na cvičení a množství pejsků.

Od malých skřítků a až po velké bojovníky a všichni vedle sebe v naprostém klidu.
Část kde bydlíme se jmenuje Mira Flores a je vidět, že kdo tu bydlí je na to patřičně hrdý. Jako ve všech světových metropolích i tady žijí bohatí veměstech a na předměstí chudí.
U nás je to naopak na předměstí žijí ti, kteří nechtějí aby bylo vidět jak jsou bohatí a nikdo jim to bohatství nezáviděl :DDD
Jedna zajímavost... jste od oceánu kousek a přece je to daleko. Na pobřeží je sráz cca 30-50 metrů. Pod ním vede cesta těsně kolem vody a na srázu je vidět složení půdy. Je to hromada kamení....proto jsou na těchto srázech přidělané obrovské sítě aby nepadalo kamení na vozovku.

Po krátkém courání jsme skončili v místním obchodním domě kde jsme všichni provedli nákup svačinek na další dva dny. Někteří to vzali opravdu zodpovědně, možná zapomněli, že nedělají víkendový nákup na týden. Což je mimochodem specialita českého národa - víkendové nakupování :DD
Nevím čim to je ale snad všude na světě mě obchody připadají jako galerie ale u nás jako továrny. Asi je to tím uspořádáním, nevím...
Odpolední procházka proběhla na pobřeží oceánu. Ve vlnách seděli desítky surfařů a čekali na svou vlnu. Čistota vody je u otevřeného oceánu či moře vždycky horší a k tomu ještě vlny zvedají ze dna zbytky kamínků a písku. Pak to s pěnou hnědou jako hlína nevypadá úplně vábně ale nejsme na korálovém ostrově tak si nemůžeme vymýšlet. Zase jeto něco jiného a hlavně zajímavého, žádný romantický kýč, který by chtěl asi každý ale to je jiný druh dovolené.
Deníčku úplně jsem zapomněl! Celá výprava provádí pravidelné zastávky kvůli prevenci proti všem nemocím formou tekuté Valašské stravy nebo dubového moku z Ameriky :DD jo prevence je svině.
Večerní výlet do parku plného fontán asi nejde komentovat krása střídá nádheru.
Voda - tma - světla udělali své a do toho spousta místních dospělých lidí i dětí tomu dodali tu správnou atmosféru.

Po návratu do hotelu proběhla další prevence a pak už následoval jen kvalitní odpočinek.

Deníčku, nevýhoda mobilního telefonu je, že jakmile něco vymažeš tak je to v pr.... a to se mě přesně povedlo tak zkusím podle fotek zavzpomínat co jsem to psal. 
Druhý den ráno jsme měli prohlídku města. Jako první jsme viděli památku, no tedy hromadu cihel, které vypadaly stejně jako naše Valašská kotovice. Jen byla velká jako nájezd na dálnici :) obrovská hromada hlíny přehledně poskládaná, ve své době musela byt určitě monumentální ale teď je to "jen hromada hlíny" která nestojí ani za fotku.  Místní řemeslníci se pokoušejí o rekonstrukci tak si budeme muset počkat.

Nebyl to kostel jako v Mexiku ale je neuvěřitelné, co lidi dřív dokázali postavit. Dnes to už nezvládne nikdo. Když si uvědomím jak dlouho trvá rekonstrukce takových památek a tady to kvůli častým zemětřesením zvládli postavil několikrát. V jednom z těchto kostelů byly katakomby kde prý bylo pochováno 25 tisíc lidí. 
Při průjezdu městem bylo vidět jak se do okolních svahů vytahují chudinské čtvrti tzv. slamy. Měl jsem možnost už pár takových slamů vidět jak v Indii, kde jsou postaveny snad ze všeho možného a jejich velikost člověka úplně zaskočí. Ale nejlepší slamy jsou na Slovensku. Takže pro toho kdo nerad cestuje, stačí si pustit zprávy na slovenském programu nebo si tam zajet a bude se divit jak dokážou lidé žit. Rozhodně doporučuji.
Cestou zpět jsme s Ladíkem provedli průzkum moderní části města a množství luxusních obchodu nás zaskočilo.