Ranní vstávání bylo podstatně jednodušší než noční uléhání. Večer se ochladilo asi na pět stupňů a jelikož tu nikde není topení, chvilku jsme chytali odvahu na sprchování. Sprchu jsme měli venku a na pokoji teplo nečekej.
Ale byla aspoň teplá voda. Ranní vylézání z vyhřátých pelechů proběhlo nadmíru v pohodě. Paní domácí nám dokonce připomněla snídani, na kterou bychom málem zapomněli, už jsme chtěli jít do města.
1Bob = 3,50 Kč
Ceny jsou v Bolívii příznivé ale nepoměr je zřejmý kvůli turistům. Průměrná cena ubytování od 60-100 Bobíků, kdy v ceně je WiFi, TV, sprcha a snídaně (v podstatě vždy vajíčka, toust či bulka, máslo, marmeláda a někdy musli s jogurtem a nějaký kompot na ochucení).
Cestování je úplně levné..třeba dnes, sice to skáče jako prase a každé slovo píšu pětkrát, protože jedeme po nové výstavbě místní D1. Autobus po pár stech metrech zajede do pole a dá si terénní vložku. Nebo na novém úseku udělají půl metrový retardér a s přechodem ze staré na novou silnici si hlavu taky nedělají. Takže časté skoky na sedadlech jsou takovým zpestřením. Do toho všeho začalo pršet a v některých kalužích jsou jámy takové, že se v nich ztratí půlka těch malých dodávek. Proč tu jsou ty retardéry mě není jasné, vždyť nejedeme ani těch pár stovek metrů aniž bychom nemuseli jet krokem. Někdo od nás jim musel asi prodat patent na to, jak rozdělat postupně všechno a vlastně neudělat nic. To si někdo zase namazal kapsu...takový patent musí stát majlant. Tady se asi místo krabice vina dávají krabice koka lístků. To jsem propadl euforii, když jsem si vzpomněl na naši dálnici, tak PARDON! ale škoda to vymazat.
Podstata je taková, že jedeme přes čtyři hodiny okolo jezera a přívozu, kde nás naložili na lodičky, autobus jel sólo " trajektem " a za tento super skokanský zážitek jsme dali 40 Bobíků.
Jídlo
Jelikož každý na první pohled pozná, že nejsme zrovna indiáni tak se ceny odvíjejí od nálady místních podavačů. Někdy se ani nezvedne aby vám něco podal. Příklad u autobusové zastávky. Cola za 8 Bobíků, naproti přes cestu 5. Pivo na hlavni třídě 18, o ulici vedle 10 ale většinou je to spíš tím, že zajdeme do obchodu, kde je nějaká starší babička a ta nechce tolik vydělat. Chytnu telefon a ona napíše cenu. Jelikož jsme byli i ve větších obchodech o cenách máme představu, kolik za co asi dáme.
Jídlo v restauraci je předraženo až brutálně. Používají dokonce naháněče bílé pleti aby působili věrohodněji. Ale když navštívíte místní restauraci (čtyři tyčky, okolo plachta, střecha z plastu a jeden pult, kde místní teta vaří a jedna venku shání zákazníky) tak si dáte jídlo hodné toho, že jste u jezera. Celá ryba 25 Bobíků. Ale pořád je to nepoměr vůči cenám za ubytování.
