Kalouskovy složenky a Paroubkovi Marťani

Před časem Paroubek oznámil světu, že bude vládnout třeba s Marťany. To jsme ještě nevěděli, že pravděpodobně  část  voličské základny ČSSD jsou také Marťané. Že se jedná o Marťany odhalily kupodivu až Kalouskovy složenky !

Poněkud drsnější forma připomenutí aktuální ekonomické situace a její konfrontace s volebními programy a sliby politických stran totiž vyvolala nebývalý ohlas. Mezi lidmi, obyčejnými lidmi i Marťany.

První dvě skupiny obyvatelstva (dělení jsem si dovolil převzít z dílny volebního štábu ČSSD) si uvědomily, že státní dluh není jen jakési číslo s mnoha nulami, které je diskutováno pány v oblecích na ekonomických fórech. Uvědomily si, že státní dluh se týká každého z nás a že je jen na nás, jakým způsobem se bude dále vyvíjet.

Právě jeho další vývoj a s ním i náš další osud máme ve svých rukou v nastávajících volbách. Přikloníme se k slepému rozdávání všeho všem, jak nám slibuje ČSSD nebo začneme s našimi penězi odpovědně hospodařit?

Tuto otázku ovšem neřeší třetí skupina obyvatelstva. Marťani! Ti se pravděpodobně probudili z oranžového ( dříve růžového) snu. Snu o snadném vítězství ve volbách pomocí laciných, populistických hesel a slibů.

Díky složenkám začali totiž lidé přemýšlet. Z čeho bude vyplacen 13. důchod, když už teď dlužíme? A dostaneme vůbec nějaký důchod za 5 let , když teď budeme slepě rozdávat ? Není lépe rozumně hospodařit , když dlužíme ?

Marťani toto ovšem neřeší. V internetových diskusích mobilizovali placení diskutéři z Lidového domu, vyzývali k trestním oznámením, k zasílání složenek odesílateli, k emotivním telefonátům … Řešili, kdo za co může, kdo co zavinil nebo nezavinil. Jako obvykle se nezabývali obsahem, ale formou. Marťanům se totiž nelíbí lidé, kteří samostatně uvažují a neřídí se jejich jednoduchými hesly.

Navíc stovky miliónů korun vylepených na billboardech, projedených a propitých na volebních kampaních a prozpívaných našimi „umělci“ zrovna nesvědčí o umění hospodařit s našimi penězi.

Kalousek tak vzal Marťanům sen o „sociálním“ státě, kde se rozdává všechno všem a nikdo nemusí řešit, odkud peníze pocházejí.