Přesun brněnského nádraží z centra do centra

Téma přesunu nádraží působí na Brňáky jako magnet. Dům umění se stal na 2 hodiny parcelou pro prezentaci dvou mladých architektů. Co že to udělali? Zrušili pracovní zkušenost v zahraničí a 3 měsíce pracovali na architektonickém návrhu rekonstrukce nádraží v současné poloze.

Tedy to, na co Brno vynakládá miliony, někdo dělá zadarmo. Dům umění doslova praskal ve švech. Nechyběla ani Česká televize, političtí zástupci zastávající myšlenku přesunu však přítomni nebyli.

Co jsme se dozvěděli?

00:00 Mgr. Rostislav Koryčánek nám řekl, že Dům umění chce z jeho pohledu vystupovat jako mediátor, tedy platforma pro diskusi nad přesunem nádraží. A protože ještě stále není nic postaveno, zbývá nám ještě pár sekund času, takovou diskusi zahájit. A vytvořit nějaký smysluplný občanský protitlak.

03:12 Úvodní povídání od doc. Ing. Arch. Karla Havliše bylo pastvou pro uši. Divákům vysvětlil, co znamená centrum, kde se lidé mají potkávat, společně žít a podnikat, sdílet veřejný prostor, proč stojí za to si ho udržet a nepřesouvat ho do kachličkované Olympie. Hezké povídání, ale příliš konkrétních návrhů nepadlo.

17:26 Slovo dostali oni dva mladí architekti Ing. Arch. Michal Krištof a Ing. Arch. Ondřej Chybík. V návrhu měli všecko: Bylo to hezké, prosluněné, žádná auta v centru, dostatek parkovacích míst, vyvrátili všechny nesmyslné fámy o tom, proč je nádraží potřeba přesouvat. Pokud máte alespoň trochu povědomí o brněnských spekulacích a obchodech a před sebou mapu, hned vám dojde, kde, že má to přesunuté brněnské nádraží stát – přesně mezi megalomanským nákupním centrem Vaňkovka a megalomanským nákupním centrem Aupark (který sice ještě nestojí, ale Romča Onderka už to bere jako hotovou věc). Z nádraží se tedy sice do historického centra nedostanete, za to si ale prohlédnete spoustu krásných obchodů.

Také jsme se dozvěděli, že to celé bude stát polovinu nákladů (i s přestavbou kolejí) oproti stávající variantě přesunu nádraží. Těžko však tyto informace ověřovat a považovat je automaticky za pravdivé.

Po prezentaci byl prostor pro otázky, kterou přítomní v sále rychle přejmenovali na prostor pro názory. Během 60 minut se vystřídali čtyři řečníci: starší důchodkyně, kapitán Nemo, rudý profesor a inženýr mostař, od kterých jsme se dozvěděli, kdy začala jezdit koňská dráha, na jaké železniční trase byl postavený který most a kolik je kde (a kterých!) vyhýbek. O přesunu však vůbec nic, tuto část jsme se rozhodli do videa nezařadit.