Boardwalk Empire: Lesk a bída časů minulých

Produkce HBO už má za sebou řádku velmi solidních počinů – ať už je to Band of Brothers, Rome, Game of thrones a mnoho dalších. Minisérie zkrátka prostě umí a je super, že své nemalé zisky dávají na nadějné filmové projekty. Dalším takovým je právě Boardwalk Empire. Do role jednoho z producentů a režiséru ve stejné osobě se pasoval Martin Scorsese, jehož jméno předurčuje, že půjde zas jednou o sakra dobrou pecku.

Hlavní postava, pokladník Enoch „Nucky“ Thomson (Steve Buscemi) nás zasvětí do dění v Atlantic City roku 1920. Či nám spíše s gentlemanskou noblesou vysvětlí, jak že se v Atlantic City obchoduje – buď vydělá on (a možná něco zbude vám) anebo nikdo. Pokud ho podrazíte, nic dobrého vás nečeká – tím si však obchodník, jako je Nucky, nešpiní ruce. V sérii se proto objeví i taková jména jako je Al Capone nebo Lucky Luciano – jejich příběhů se však dočkáme max. v dalších sériích.

Atmosféra je vypiplaná do posledního detailu. Francouzské kostýmy, škrobené límečky, promenády, kabaretní vystoupení, tak se chce Atlantic City tvářit. Za touto oponou však uvidíme směs bordelů a barů. Tvůrci si s odhalenými sexuálními scénami nedělají servítky, snad i méně než s násilím. Zaujmout dnešního diváka znamená posouvat hranice normálního. Stopáž série a zaměření na dialogy dovolili nejen detailní vykreslení charakterů, ale i jejich postupný vývoj.

V na první pohled vcelku odpočinkovém scénáři najdeme mnoho zajímavých historických faktů, ale i paralel na dnešní dobu. Roku 1920 totiž křesťanské společenství žen konečně dosáhli svého cíle a do 18. dodatku americké ústavy prosadili zákaz výroby a distribuce alkoholu. Dobře myšlený cíl měl po 13 letech trvání fatální následky – rapidní nárůst kriminality a pašování alkoholu. V roce 1933 bylo v USA 3x více barů, než před začátkem prohibice. Cenná zkušenost nám ukázala, že zákaz není vždy tím správným bojovým nástrojem a že nástroje represe je vždy dobré promýšlet do vzdálenějších konců.

Emancipace byla stále v plenkách. Ženy sice nejsou věcí jako ve středověku, o moc lépe se s nimi však nezachází. Práci povětšinou nemají, a pokud ano, pracují v bordelu. Situaci trefně popisuje příběh Margaret Schroederové, jenž je závislá na příjmech svého věčně opilého manžela – což je také jedním z důvodů, proč ho nemůže opustit. Když ji zbije tak, že potratí své třetí dítě, ujme se jí Nucky – a nadále se stane závislá na jiném muži. Tuto dobu jsme, byť částečně, avšak navždy, opustili.

Každý si musíme rozhodnout, s kolika hříchy dokážeme žít … Enoch „Nucky“ Thomnson

Netrvá dlouho a vždy chladný Nucky podlehne intelektuálnímu šarmu Margaret. Margaret, členka protialkoholního společenství však dříve či později musí zjistit, co je Nucky zač a kolik alkoholu se do USA propašuje právě díky jemu. Jedno ze silných a klasických vnitřních dilemat rodina (vztah, láska) vs společnost (morální hodnoty) je zde však pouze načrtnuto. Jak se Margaret finálně zachová, se nedozvíme. Odpovídat na tuto otázku tvůrci by bylo nejspíš nemorální.

V čem najdeme mnoho paralel je politika. Výhra ve volbách je postavena na prostoduchých proslovech, několika morálních autoritách, personálních kličkách a především dobrých kontaktech a volebních manažerech (jako je Nucky), kteří však za reklamu vždycky budou chtít nějakého toho kapříka nebo silnici právě do jeho města (což opět zvyšuje sympatie, a tím i volitelnost). V porovnání s dnešní dobou už se naštěstí nedělá politika se zbraní v ruce a lidé už si nevystačí s levnými kličkami, ale některé věci, jako podoba předvolební kampaně, přetrvává dodnes. Stačí hodně peněz, jedno až dvě silná témata, příjemný xichtík dosud ne příliš známého politika a vyhrané volby jsou na světě.

Proč je to takto jednoduché pěkně ukazuje scéna s komodorem, který se ptá své služebné.

Komodor: „Chtěl bych se s Nuckym podělit o tvůj názor na Společenství národů.“
Služebná:  „Co prosím komodore?“
Komodor: „Společenství národů, byla velká konference v Paříži.
Služebná:  „Promiňte, ale o tom nic nevím“
Komodor : „Co říkáš na Harridayův zákon?“
Služebná:  „Promiňte komodore, ale v těchto věcech se nevyznám.“
Komodor k Nuckymu: „Tady máš tvoje volební právo pro ženy.“

Na každý z dílů se dá dívat různou optikou – ať už jste fandové odpočinkových seriálů*, přívrženci hutné atmosféry Mafie či Kmotra či budete hledat poselství pro naši generaci, těch 12×50 minut za to stojí. Jedinou výtku snad jen k ukončením dílů, které by sneslo trochu více gradace a natěšení. I přesto však Broadwalk Empire zařadím s klidným srdcem do zlaté tvorby HBO.

–
*ale zas ne tak odpočinkových jako jsou Přátele