Největší záhady života.

Nebojte, nebude to ani o kosmických vibracích, ani o UFO. Chladným mne nechávají i bakterie, natolik otrávené zkoumáním, že se nacpaly arzénem. Natož Bermudský trojúhelník. Ostatně, strkat trojúhelník do bermud je pitomost, jeden by mohl přijít k úrazu.

Mám na mysli záhady zcela běžné, se kterými přicházíte denně do styku. Vezměte si například takové rohlíky či housky. Kdysi to bývaly chřupavé pochutiny, přímo pošušňání a to i suché. Záhadou je, proč mají dnes konzistenci výrobku gumárenského průmyslu. Přitom stačí vrznout je do trouby, aby na pár minut, před trvalým zkameněním čili petrifikací, nabyly vlastností blížících se dávným standardům.

Další záhada – chléb. Kam zmizela jeho vůně a chuť, potažmo schopnost vydržet týden v poživatelném stavu a nezplesnivět třetí den?

Nebo proč se platí daň ze psů a né z koček, hadů a jiné žoužele? Není to jasné protežování jedněch chovatelů před druhými?

A co záhady matematické: zdravotnictví se seberou 2 miliardy a péče zůstane stejná? Nevím, nevím. Záhada. Pokud mi jak důchodci zvednou nájem, zdraží energie, musím někde ušetřit. A důchodce většinou může ušetřit na jediné položce – na jídle, jeho složení a kvalitě.

Máme i záhady společensko-sociální. Statisíce lidí na podporách v nezaměstnanosti a v ulicích bordel. Kdysi, když jsem si jako student potřeboval vylepšit stav financí, nebylo nic jednoduššího, než jít zametat. Naklusalo se ráno v šest a ve dvě odpoledne dostal člověk 50.- Kčs na dlaň. Namakaný frajeři chodili vykládat vagóny a v zimě na sníh, což vyneslo stovku i víc, podle výkonu. Ti nejsubtilnější zas po ránu roznášeli noviny. To tolik nehodilo, ale zase měli dlouhodobou práci s krátkou pracovní dobou, takže to mohli dělat denně. A všechno to byly slušné peníze, když měsíční mzda tenkrát byla kolem 1000,- čistého.

Kdo dělat nechtěl, myslím jako vůbec, skončil v nápravném zařízení, čili base. Tam se pracovalo a to fest. Basa dneska je něco jako sanatorium. A přitom psychologicky zcestné. Má-li sloužit k převýchově, pak právě pracovní návyk je asi to nejpodstatnější. Tady bych byl, i když s výhradami, ochoten souhlasit s filozofickou prací nejmenovaného filozofa: „Podíl práce na polidštění opice“. Nejsem pro zavedení pracovní povinnosti, to v žádném případě. Ale rozhodně, všema čtyřma, jsem pro odstranění parazitizmu na sociálním systému.

A záhady mezinárodně-politické? Darmo mluvit. Ale stejně je pro mne záhadou, proč nám z Bruselu diktují, jak smíme říkat "Olomouckým syrečkům" nebo "Tuzemskému rumu" a my jim to baštíme. Tady něco zavání daleko více než ty syrečky. Táta by řekl něco v tom smyslu, že by chtěl mít jejich starosti a Rotschildovy peníze. Jenže všechno toto byrokratické blbnutí na kvadrát stojí nemalé peníze, které pak chybí jinde.

Velmi záhadným se mi pak jeví naše právo a celá justice. Tady by asi neuspěl ani král Šalamoun, natož důchodce mého typu. Tak toho radši nechám.

Abych to moc nenatahoval, ještě máme záhady vysloveně transcendentální. To si třeba sundám brejle na dálku, dám je do futrálu a tento položím na stůl. Z druhého vyndám ty na blízko, abych si přečetl noviny. Dočtu a chci si nasadit zase ty původní a ejhle, není jich více.
Po hodině hledání tyto najdu v kredenci, kam jsem je zcela jistě nedal. Můžete si myslet, že jsem nepořádnej a sklerotickej dědek, ale já vím svý.

Také denně narážíte na dech beroucí záhady?