Nemohu s Vámi souhlasit. Jistě, chlastalo se i před bolševikem ( a chlastá se dodnes), ale zdaleka ne  v té míře. Prostě chalupník na to neměl a vesnický hospodský znal svoje Pappenheimské. Velký úpadek české vesnice a zemědělství vůbec má na svědomí právě bolševik. Tím mám na mysli úpadek úcty k půdě a hrdost na vlastní půdu. Ostatně stačí přejet hranici třeba do Bavor a ten rozdíl je do očí bijící. Úpravné a čisté vesnice, hospodář v čistém overalu na traktoru zdaleka nepřipomíná usmolené jedince, zabývající se stejnou činností u nás. Ale o tom nakonec článek stejně není. Je o hmotné i morální ( a té hlavně) nenažranosti.

s většinou toho, co píšete, zcela souhlasím... až na jednu věc. Proč vám vadí, když nemocný člověk bere léky a radíte jim, aby se radši "zamysleli"? Když byste měl zápal plic, myslíte, že by vám místo antibiotik pomohlo "zavřít oči a přemýšlet"? A úplně stejné je to s depresí jako nemocí - bez léků a případné pomoci psychologa se z ní prostě nedostanete...

Zřejmě jsem úvod napsal špatně, ale skutečně fyzicky i psychycky nemocní mi vůbec nepřišli na mysl. Byl míněn jako parodická vzpomínka na knihu D. Sayersové: "Vražda potřebuje reklamu" a zároveň jako malé memento věčným nespokojencům a nenažrancům. Inu stalo se a "Co je psáno, to je dáno.", mea culpa.

Mým záměrem bylo poukázat na to, jak je "moderní" doba propadlá spotřebě čehokoliv materiálního, ale "chudá duchem". Tím nemám na mysli nějakou hlubokou psychologii a filozofii, ale docela obyčejné každodenní mezilidské vztahy. Dnes mne skoro šokuje, pokud mne na ulici pozdraví kolemjdoucí dítě, natož výrostek. Tuhle mne jedno pozdravilo, slušně jsem na pozdrav odpověděl, čímž jsem potěšen považoval událost za uzavřenou. Omyl. Jen jsem zašel za roh domu, zkoušelo robátko trefit se mi do hlavy sněhovou koulí. A pokud mi "mlaďoch" nabídne místo k sezení v prostředku MHD, jsem zralej na ARO.

Článeček o tom, co je obsaženo v závěru, v předposlední větě o tetičce.

S pozdravem původce článku.