Znásilňování žen na Ukrajině.

Ve zprávách o válce na Ukrajině se dozvídáme o případech znásilňování ukrajinských žen všude tam. kam vstoupí noha ruského vojáka, patrně i vojáka čečenského, či běloruského.

Rusko je v tomto případě agresor a jako agresor se také chová. A to samozřejmě není jenom otázka znásilňování. Znásilňování  žen a to nejenom ve válce na Ukrajině, ale vůbec ve válkách všeobecně,  i v míru je černou skvrnou na tváři odvěké mužské populace.

V české republice se uvádí, že je denně znásilněno přes 30 žen, to je za rok kolem 11 000. Ale je   Jenom  600-700 žen za rok, které  se odhodlají znásilnění ohlásit. Stud, šok, celkový otřes, zahanbení a patrně i jiné pohnutky jsou důvodem, že ženy se ve většině případů vypořádávají  se znásilněním samy  a jenom minimum se dostane k policejnímu vyšetřování. A to nejsme ve válce. Ve válkách je situace pro ženy podstatně hroznější.

Při tak zvaném Nankingském masakru v roce 1937 zavraždili Japonci na 300 000-400.000 Číňanů, znásilněno bylo na 20 000 -80 000 čínských  žen.

V bosenské válce za nezávislost po smrti Tita, kdy se vzájemně mydlili od roku 1991 s přestávkami do roku 1999, Chorvaté, Srbové, Bosňáci a Slovinci, došlo k znásilnění 40 000-50 000 žen vojáky na etnicky cizím území. Podle statistik  nejvíce  znásilňovali  Srbové, ale v menší míře i Bosňáci a Chorvati v souvislosti s počtem obyvatel. Anglický spisovatel Ed Wulliami  ve své knize „Údolí pekla“, píše o tom jak čtrnáctiletá dívka, muslimka, byla nahá připoutána  ke korbě srbského tanku , znásilněna, vožena po vesnici Prijedor a pak polomrtvá předhozena rodičům.Jiný případ o kterém píše německý autor, kdy při obsazování Východního Pruska za II,světové války vtrhl sovětský voják do domu, kde právě obtížně rodila Němka za pomoci německého lékaře. Voják ji brutálně znásilnil, žena vykrvácela. Šokovaný lékař se později zastřelil. Sovětští vojáci jenom vyjimečně dostávali dovolenou a to mohlo být příčinou mnohých brutálních násilností sovětských vojáků, jak píše autor.

  A hlavní důvody mužů ? Pokoření jiného etnika, glorifikace mužského ega, vybičovaný nacionalismus a jistě i důvody jiné, které by vysvětlil psycholog či psychiatr. Znásilnění bylo zařazeno mezi zločiny jako je mučení a genocida.

Německá autorka Miriam Gebhardt v knize „Als die soldaten kamen“-Když přišli vojáci“ uvádí, že Západní vojáci od doby vylodění ve Francii v červnu 1944, do konce války, znásilnili v Německu asi 260 000 žen, z toho Američané 180 000 žen, Francouzi 50 000 žen, Britové 30 000 žen.49 amerických  vojáků bylo za tyto činy  popraveno. Jenom v samotném Berlíně bylo znásilněno Sověty minimálně 100 000 žen a minimálně 10 000 jich spáchalo sebevraždu. Geberhardtová píše, že v celém Německu bylo sovětskými vojáky znásilněno během 2.světové války minimálně 680 000 žen, mezi nimi i nezletilá děvčata a hoši. Byla ale také řada případů, kdy sovětští důstojníci, zejména pokud se dozvěděli, že oběť byla nezletilá, na místě takového vojáka zastřelili.

Trauma, která si znásilněné ženy nesly dále ve svém životě přetrvávalo často po celý jejich zbývající život. Společnost se na ně často dívala jako na ženy, které jako by byly viny tou vlastní pohanou, lékaři  jim odmítali   provést  potraty pokud ženy se k potratu rozhodly, případně je naopak k potratu nutili pokud si znásilněné ženy potrat nepřály. Právníci odmítali řešit náhrady finančních kompensací a odškodnění, ženy byly, hlavně z počátku nuceny přežívat v obecních domech. Poznámenány psychicky byly i děti narozené z těchto znásilnění, a dokonce i vnuci a vnučky těchto těžce poznamenaných žen. 

Co k tomu dodat ? S jistou mírou nevhodné ironie lze říci .“ Pramáti Eva musela  Boha pořádně naštvat, když k ní  stvořil ještě také muže “.