Refugio Pile-Dolomity 1589 m..

23.8.léta paně 1994  a  12.30 hod. Horská chata Refugio Pile.Krása vesmírná tak jak mohou italské Dolomity být.A navíc moje narozeniny. Ano tak to bylo.

Lidičkové mající radost za slunce, skal, života, vlastního bytí a jídla samozřejmě. Taliánská madam a dvě děti.K nim patří italský pořez s dýňovitou hlavou.Děcka jsou přítulná jako mručící koťata.Děda v bílém triku a bílé čepici.Rodiny na plácku před chatou-všecko to jí, pije, žvatlá.A do dna  a do konce a ještě chleba s čímsi. A zmrzlina.Dvě italské krasavice v plavkách, i Claudia Cardinale v mladších letech by se musela snažit...Několik lidí mne vítá potleskem. Mám snad devadesát a je to můj životní výkon??
Starší madam, co madam, ženská jako kyrysar, dietu tedy nedrží a ani jí netrpí, v podprsence modré jako dolomitská obloha, vedle ní modrý manžel v modré košili a modrém klobouku na tři facky.Manžáre. A chutná.Na horském vzduchu a po skvělém výkonu jídlo mizí z baťohů, mizí ze stolů, mizí z talířů.

Děda v bílém sklonil hlavu na ořezaný, starý, dýchavičný stůl, který pamatoval generace, a spí.Přichází Italka středních let- červené triko, modré šortky AVC.Chlap vyslečený do půl těla, na hlavě zelený tralalák-motá se a kouká po vejrech.Probůh to je postava....
Děd se probral, hrabe se v baťohu a vytahuje, jak jinak, kusisko masiska...klobása velká a voňavá a italsky prouzená omračuje okolí, které na chvíli dokonce ztichne. Chřípí se rozšiřuje, oči vlhnou, kyselina solná v žaludcích je v pohotovosti.Děd jedním okem kouká na klobásu, druhým nevraživě na konsternované publikum. Stáří redukuje možnosti, tak alespoň to žrádlo zůstává...

Kluci  od blondýnky náhle zapomněli na pohodu mručících koťat, dělají skopičiny, jeden druhého dloube do oka, menší kluk řve, dýňovitý tatík se vzteká.Vedle mne žvatlá italská rodina.Italští mladící, nadměrně živení-17 let ? Děd spokojeně žvýká klobásu, mává hůlkou, jeho madame funí a pomalu šoupe nožičkami.Ještě ponožky na nožky a jde se....V dámě vedle mne mizí borůvkový koláč a vodička s bublinkami.Přede mne se usadil vousatý padesátník s mladou madam. Krásný pár. Dáma vychutnává cigaretku, pán si zatne doutník. Je to sakra fešák a je si toho vědom.Očima sjede dvě italské krasavice v plavkách, jde mu to.
A já ? Salám, polenta a kolem neustále kroužící šéf podniku-padre, takový malý, maličký -pikolo, pikolo.Hrabu se v polentě a říkám padremu, že mám dnes narozeniny...
"Dnes"?, řekne padre.
"Si."
"Niente da pagare"-nic platit, máchne padre  rukou, jako by zaháněl mouchu ze stolu.
"Gracia".
"Prego".
Dodatek za 25 let.Škoda, že vás už nikdy neuvidím, vy tam, kteří jste byli tedy na tom místě jako já.Děda patrně už dýchá na kytičky, chlapíka s dýňovitou hlavou, kdo ví zda neranila mrtvice, kluci s vydloubnutým okem jsou ve středním věku, který jim dává spoustu nádherných možností, dvě šťavnaté  madam v plavkách zestárly o 25 let.Tož tak to jde.Ale z  fešáka vousáče je jistě krásný starý pán...