Pražské a brněnské šejdírny.

Kráčeje po letech v Praze, strčil jsem nos do směnárny valut a penízů na Václavském náměstí. A čuměl na devizové kurzy s čím dál tím větším překvapením.

 Za jednu anglickou libru dostane důvěřivý Engličan 20 korun českých plus pár halířů k tomu. Podvod ? Jak se to vezme.

“ Mohou se se mnou domluvit na kursu, tady je to napsané v angličtině“, hekl na mne pražský směnárník.

A kdesi v rohu, skutečně jedna anglická větička v tomto smyslu napsaná. Pokud si toho Angličan vůbec všimne, myslím tak z 95procent ne, probíhá diskuse s pražským kvalifikovaným šejdířem asi takto:

„Tak pro vás sire mohu nabídnout kurs tak 22,50, ale okrádám tak svoje děti“.

A to byl Pražák jako poleno, žádný nevěřící mohamedán. Pokud ovšem našinec chce koupit libry, nu pak 29 kaček za jeden kousek, chlapečku. Podobné je to pochopitelně s cenou ostatních valut. Tedy..dávám za pravdu slavnému pražskému psychiatrovi, profesoru Vladimíru Vondráčkovi, který říkával: „Praha?....Pr !..Aha.?!

Po několika dnech jsem se vydal ve svém rodném Brně pátrat po  prodejních praktikách místních směnárníků. Inu,,,čtyři směnárny vedené hochy z Iráku, Iránu a jiných, kteří vzhledem k zemi svého původu, patrně jaksi nevěřili v našeho Boha, ale na rozdíl od směnárníka v Praze, v Mohameda. Rozdíl nákup-prodej 1kč až 1kč 50 haléřů a v normě s normálním kursem.

Nicméně i v Brně jsem se dočkal překvapení. Oslovily mně dvě mladé Ukrajinky, prý pomozte pane, prosím.--.Jistě, pokud budu moci. Oprášil jsem starobylou ruštinu a dozvěděl jsem se , že jim v České spořitelně nechtějí otevřít účet, Ukrajinsky- rakunok. Pochopitelně jsem nevěděl co je to rakunok-vzpomněl jsem si na anglické rakun-to je mýval, ale vysvětlilo se to. Ukrajinky měly vše potřebné -.pas, visum, bydliště v Brně 

Ve spořitelně mně však čekal neúspěch.

"Potřebují certifikovaného překladatele, já nerozumím jim oni mně "mlel mladý adept financí. Debata přecházela v mé naštvání.

"Přeložím jim to do ruštiny, máte na internetu překladač.atd..Ne a ne a ne.

"Máme od včerejška jiné směrnice" mumlal ochránce financí.

"To je náhoda, ukažte mi je " , začal jsem zvyšovat hlas, lidé kolem nás se srotili a  začali zaujatě poslouchat.. Finančník se jal schovávat za záda urostlého sekuriťáka

"To nemohu , jsou to interní směrnice" hekl ještě.

.Nedalo se nic dělat. Práskl jsem dveřmi a odešel. Ukrajinky zklamaně odešly také.. Druhý den jsem zašel na informaci do ostatních bank a do jiné pobočky České spořitelny.

“Certifikovaný překladatel ? O ničem podobném nevíme, Snažíme se s nimi domluvit pomocí překladače na internetu, pokud mají pas a visum, povolení k pobytu , pak to není problém".

Tak jsem se ještě  zašel pohádat se za tím finančním mágem znovu, tentokrát ovšem bez Ukrajinek. Přiznal, že s certifikovaným překladatelem mě lhal.

A tak tedy Brno.

Někdy v polovině 20. století působil   v Brně  na lékařské fakultě, jistý profesor chemie, který se s profesorem Vondráčkem dobře znal, a který prý při otázce na Brno říkával, /citace s Vondráčkovi knihy Lékař vzpomíná"/.

"Brno ?..Br…..no, dá se tady žít."