Pokud se chcete kochat a zjistit co se děje v Brně, pak.....

 vám doporučuju podívat se na pracovní pohodu, která vládne na Moravském náměstí, před třiatřiceti lety náměstí Rudé armády. Tam Skanska upravuje, či opravuje parčík o rozloze asi 1,5 hektaru.

Jestli se vám během půlhodiny podaří uzřít nějakou osobu vydělávající si na chléb vezdejší vězte, že jste svědkem dosti nepředstavitelné náhody. Na ploše pravidelně odpočívá osm osobních aut, tři bagry, čtvrtý pravda může pracovat a šest olivrejovaných maníků procházejících se sem a tam a tam a sem, případně po dvojicích sedících na bobku ve stínu stromu a potahujících retko. Pracovní obrázek velmi podobný v jakýkoliv čas.

Totéž bylo před několika lety na Zelném trhu, kde se řadu měsíců spravovala dlažba a místní fachmani stačili na dlažbu  akorát zapresovat dvě kovové žáby , kterým z huby vytékala voda na dvě lavičky. Ještě mám v mobilu několikaminutový neuvěřitelný film, kdy na ploše zvící fotbalového hřiště se motali čtyři muži u jedněch koleček. Na druhém konci hřiště byl bagrista, který si chodil střídavě sednout do bagru a protáhnout nohy venku. To bylo vše. Nicméně vše bylo  během dlouhých  nadměsíců upraveno a opraveno a hlavně jistě tučně zaplaceno firmě která zakázku dostala, a to vše k  vrcholné lhostenosti prodavačů kedluben, zelí a rajčat- kteří nějakou změnu zajisté vůbec nepozorovali...

Před několika měsíci se můj známý odhodlal zajít na veřejnou schůzi vedení města Brna, kde úsměv prý stíhal úsměv, jeden radní dával přednost druhému, mluvilo se kultivovaně o ničem, nicméně plebs s údivem čuměl.

"I přihlásil jsem se o slovo" , řekl mi můj známý" a zeptal se  paní primátorky, kolik vlastně stála ta  lavička Václava Havla, postavená na. Kapucínské terase".
"Všichni náhle zpozorněli úsměvy zmizely a paní primátorka šeptla 300 000 kč

."Cože "? neudržel jsem se a málem spadl ze židle.
" Každý stolař by to udělal do čtyřiceti tisíc paní primátorko, a šel by poděkovat vedle do kostela bohorodičce, jaký udělal kšeft " ! Brněnské představenstvo se na mne dívalo jak na jedovatého hada, i sebral jsem se a odešel.
 Kdyby tam seděl pan Václav Havel, patrně by odešel také.Inu dvě sesličky a stolek na cigarety zhotovil a navrhl Bořek Šípek, co dodat..

Mé myšlenky zabloudily do dávnověku, kdy dychtivé mládí mé a mých dvou kamarádů, bylo to někdy v  roce 1969,  chtělo vydělat  v Západním Berlíně nějaký rozumný peníz.  Dostali jsme se tehdy do západní zony  na falešný zvací dopis, s falešnou poštovní známkou, na falešné razíko pošty a obloudili jsme československé vyslanectví ve Východním Berlíně, které požádalo nějaký ouřad  o vstup pro tři maníky  do jeho západní části. Západní Berlín byl tehdy považován  v lido- demo za součást NDR.
Za Velkou zdí jsme si vydobyli práci a do pracek dostali kolečka a lopaty. A vozili písek na začínají Staatsbibliothek z místa A do místa B.  
V 6.00 hod první kolečko -siréna v 9.00 hod. prásk s kolečkem, svačina, v 9:30 hod siréna, nástup a do  12.30 hod pokračování. Pak půl hodiny pauza na vlastní chuťovky, ve 13 hodin znovu do toho a konec v 15. 30 hod.Hodinová pauza na jídlo se do pracovní doby nepočítala.Němci šlapali jako hodinky....polír řekl.. a šlo se.

Samozřejmě, že se nám to po několika dnech v palici začalo všelijak motat, hrůzná jednotvárnost, i dávali jsem si , ještě s horkými vysokoškolskými diplomy v  kapse, slovní a logické úlohy, abychom se s  těmi kolečky z místa A do  místa B,  nezbláznili. Jeden moment nám kolega matematik začal cosi objasňovat do písku a my dva jsme namáhali své mozkové závity skloněni nad čarami.Za pár minut nám polír poklepal na ramena a začal bručet "Sie sind bei der Arbeit", nebo tak nějak.Nejlépe z toho vyšel čtvrtý kolečkář, černý Sao Gamba z Ugandy, který zmožen horkem odpočíval pokorně v nějakém skrytém zátiší.
Holt jiná doba, jiná země, jiný mrav.