12.března 1938 se valí německé tanky Rakouskem.Co se děje v hlavě padesátiletého velitele dělostřelecké akademie ve Vídni a inspektora rakouského dělostřelectva, plukovníka Roberta Martínka, lze obtížně vysvětlit.
..Ale už druhý den se dává jako profesinální voják cele do služeb německého wehrmachtu."O cílech Německa v té chvíli neuvažuji.Jako profesionální voják chci ve zbrani, kterou dobře ovládám, něco dokázat.Rakousko je malé".
O pár měsíců později se udivený vrchní velitel německých vojsk generálplukovník von Brauchitsch, sám také dělostřelec, naklání ke generálu Guderianovi při probíhajích dělostřeleckých ostrých střelbách v okolí rakouského Dachsteinu."Tak rychlé zastřílení a koordinaci dělostřelectva jsem ještě neviděl.Nemáme lepšího dělostřeleckého velitele“.:Guderian přikyvuje.
Robert Martinek je narozen 2.února 1889 v malém městečku Gratzen, nyní Nové Hrady, které je v blízkosti česko-rakouských hranic.Tato oblast známá jako Sudety dává Rakousku v minulosti mnoho skvělých vojáků jak českého tak německého původu.Je velmi pravděpodobné, že po otci a dědovi Josefovi má Martinek i české předky.
Mladý Martinek se zapisuje na vídeňskou dělostřeleckou kadetku a nikdy toho nelituje.Studia končí jako poručík v roce 191O, podle prospěchu jako šestý z ročníku.Dostává se jako velitel dělostřelecké baterie do Plzně a Prahy a tam více čichne k češtině, aby se s českými vojáky lépe domluvil. Na Čechy vzpomíná rád i po letech.
Tvrdý křest ohněm“boha války“, dělostřelectva získává v zákopech a v palebných postaveních krvavých střetů první světové války na ruské a italské frontě.Se svou dělostřeleckou baterií se zúčastní nesmírně těžkých bojů s Rusy v Karpatech a bojů v Dolomitech.
„Skutečná válka se vede na východě“,říkají němečtí vojáci, kteří se dostanou na východní frontu pod ruský parní válec a pod čtyřiceti stupňový mráz,“na západě jsou to jenom hasičské sbory“.
Martinek poznává ruskou povahu, a to mu pak přichází vhod o 25 let později.
"Žili jsme svou povinností",vzpomíná . A že si své povinnosti plni skutečně výtečně dosvědčuje množství vyznamenání a medailí za statečnost, odvahu a vůdčí schopnosti.Signum laudis, Vojenský záslužný kříž, Řád železné koruny, některé medaile vícekrát.V Rakousku jeho kariera pokračuje zvolna, ale pravidelně kupředu.Je cele oddán vojenství, dělostřelectví, a to teorii i praksi.Jako Šumavan je výborný lyžař a všestranný sportovec.V rakouských Alpách si oblíbí horolezectví.Má několik dělostřeleckých vylepšení, která zkvalitňují a zpřesňují střelbu.Jeho jméno se stává pojmem ve vojenských dělostřeleckých kruzích v Evropě.1.1O.1937 je jmenován inspektorem dělostřelectva rakouské armády.
1.září 1939 udeří německá armáda na Polsko.Plukovník Martinek je velitelem 7.dělostřelecké divize ve svazku armády genrálplukovníka von Rundstedta. Boje v Polsku jsou velmi tvrdé, Německo se musí smířit se ztrátou 44 OOO raněných, padlých a nezvěstných..Martinkové dělostřelecké divizi, se daří vyřadit polské dělostřelecké jednotky v okolí pevnosti Modlin nedaleko Varšavy a doslova její obránce přibít k zemi.Modlin se vzdáva jako jedno z posledních středisek odporu a Martinek přijímá kapitulaci několika polských generálů.
"Ti vaši hoši jsou dobří" říká s jistým dojetím šedovlasý plukovník Martinek, když podává ruku zajatým a vyčerpaným polským důstojníkům.Ti přijímají ocenění se svěšenými hlavami.
Při útoku na Francii v květnu 1940 je plukovník Martinek velitelem dělostřelectva Vll. armádního sboru a vzhledem k jeho schopnostem operovat s velkými dělostřeleckým svazky mu podléhá i dělostřelectvo tří divizí a tři útvary těžkého dělostřelectva.. A právě tehdy se seznamuje s generálem von Mansteinem, otcem plánu útoku na Francii.Von Manstein si schopného plukovníka dobře zapamatuje.
Blíží se červen 1941 a s ním grandiozní operace napadení Sovětského svazu, plán Barbarossa.Německo tam nasazuje své nejschopnější důstojníky.1. Června 1941 je Martinek jmenován generálem a přejímá pěší divizi se kterou se dostává až k Moskvě.Karty osudu jsou ale rozdány jinak.Díky přísunu 700 000 otrlých a zkušených vojáků ze Sibiře a dostatku vojenské techniky odvrací maršál Žukov a jeho generálové smrtící sevření Moskvy.I když německé škrtidlo se uvolňuje jenom velmi neoochotně, musí wehrmacht ustoupit o několik desítek kilometrů.
Ale i na ruské frontě je chvílemi veselo.Saunou a alkoholem rozjaření němečtí důstojníci vytáhnou generála Martinka z postele, jeden z nich si ho naloží na záda a klopýtá v noci zpět do sauny. Na ruské návsi plné splašků s generálem spadne do hnoje.Martinek to mlčky přejde. Situace na frontě však mnoho radosti nevzbuzuje."Probudili jsme obra", šeptají si někteří němečtí důstojníci.
„Kde je Martinek ?! Je to jediný dělostřelec, který si dokáže poradit s těmi zatracenými sevastopolskými pevnostmi“, mumlá rozmrzele von Manstein, když jeho 11.armáda v květnu 1942 nemůže překonat hustě členěnou síť opevnění, chráněnou někde i děly ráže 3O,5 cm , která v horském terénu mohou být zničena jenom přímým zásahem.
General Martinek je skutečně se svým XXX. armádním sborem Von Mainsteinovi přidělěn.Děla všech ráží spolu s nejtěžšími děly Dora a Thor ráže 8OO mm, která odstřelovala Paříž v 1. světové válce, o váze nábojů až 7 tun a dostřelu přes 4O km, drtí pevnosti jednu po druhé a nechávají za sebou jenom krvavou lázeň zoufale se bránících ruských vojáků. .Martinek zná ruskou nepoddajnost z I.světové války a ví, že to bude nesmírně těžké, ale jako dělostřelec je ve svém živlu.Pečlivě kontroluje balistiku, zkoumá každý zaměřovač, kontroluje přestřelnost, libely, odměrné body.
„Je chodící encyklopedie, tabulky střelby nosí v hlavě.S krabičkou od sirek dokáže dálku střelby a odchylky výbuchů určit tak přesně jako já s dálkoměrem“, říká o něm člen jeho štábu nadporučík Masius.
Obrovské detonace trhají nedobytné pevnosti jako cár papíru.4.června je Sevastopol dobyt.I chladný von Manstein je nadšen.Ve svém hlášení vrchnímu velení hovoří o generálu Martinkovi jako o zcela výjmečně vynikajícím dělostřelci.
V prosinci 1942 však nastává bod obratu.Po skáze německých vojsk ve stalingradském kotli a po německém vykrvácení u Kurska, sovětská vojska už téměř neztrácejí iniciciativu.Generál Martinek, který velí 39. tankovému sboru, si vede výtečně i v obranných bojích a dostává nejvyšší německá vyznamenání.Německý kříž ve zlatě a 1O.2.1944 dubové ratolesti k Rytířskému kříži Řádu železného kříže.Pro neshody s Hitlerem ohledně vedení války je 3. dubna 1944 odvolán patrně nejlepší stratég II.světové války maršál von Manstein a tlak a převaha sovětských vojsk enormně narůstá.
Generálu Robertu Martinkovi zbývají necelé tři měsíce života.Rusové se připravují k velké ofenzivě a nazvou ji po slavném ruském generálu, které padl v bitvě u Borodina v roce 1812, operace Bagration.Ofenziva je dokonale připravená, téměř do poslední chvíle zcela utajená a mistrně provedena v červnu 1944, v oblasti Běloruska. 22.června, přesně tři roky po útoku na Sovětský svaz , na frontě dlouhé 7OO km útočí 1,2 milonu mužů, s 5 2OO tanky a děly a 6OOO letadly.Německá výzvědná služba zcela zaspala. Zkušený generál Martinek na adresu rozvědky prohlásí:„Koho, chce Bůh zničit, toho raní slepotou“.
Jenom čtrnáct dní potřebují Rusové na rozbití překvapených německých divizí armád Střed. Německá armáda má nedostatečné zálohy a bortí se jako perník.Němci se bijí jako obvykle odhodlaně, dokonce i generál Rokossovskij jim vzdává hold, ale proti dvojnásobné přesile nemají šanci.I 39. tankový sbor pod vedením generála Martinka je pohlcen rudou záplavou.V 17 hod. odpoledne 28. června je Martinek u Berezina na místě zabit úlomkem letecké bomby.Konce války se nedočká ani jeho sestra žijící ve Vídni, která je od března 1945 nezvěstná.
Erich Detleffsen, důstojník a pozdější generál, v knize: General der Artillerie Robert Martinek Lebensbild eines Soldaten, vzpomíná...“Byl pro nás absolutním vzorem ve všem..“Ještě v červnu 1944 vyseká svým vlivem a vojenskými zásluhami ze spárů gestapa, mladého důstojníka svého sboru, který je podezřelý se spiknutí proti Hitlerovi. A k tomu je třeba zatracené odvahy, píše Erich Detleffsen“...
Po generálu Rudolfu Martinkovi jsou v roce 1963 pojmenována dělostřelecká kasárna v Badenu u Vídně. Na plaketě se jménem a textem o životních osudech generála je jediná chyba.Jeho rodiště Gratzen -Nové Hrady, není na Moravě jak je uvedeno, ale v Čechách.
