byl vzkaz lidu lidem u nás v komunismu, pokud jsme si chtěli koupit nějaký šlapací vehikl.My, země, která vyráběla slušné Favority jenom pro vývoz, jinak kde nic a prázdné kšefty.
Po letech se nám Ukrajina připomíná znovu.Ne sice svými bycikly, ale utečenci před válkou, ponejvíce těmi zvláště nešťastnými. Ženami a jejich dětmi.
I vypravil jsem se jednoho dne do Ukrajinského centra v Brně, abych zjistil jak to tam dělají s těmi nešťastnými maminkami, které hledají práci, ubytování, neumějí česky, které se snaží přežívat u nás, v srdci však mají rozechvělost a v očích slzy, když vzpomenou na svého muže někde u dělostřelecké lafety, když vzpomenou na matku, která nechce za žádnou cenu opustit svůj domek někde v Luhansku ve kterém prožila šedesát či více let, na dědu, který se tam sotva plouží, či na dcerku, která miluje oba starouše tak, že odmítla jet s mámou do bezpečí.
V místnosti centra sedí mladá Ukrajinka a vedle na lavicích několik ukrajinských žen. Mé první překvapení je, že nemluví ani málo česky, přecházíme tedy do mnou dávno zapomenuté ruštiny.Ptám se na vše pokud to jde-s jakými problémy Ukrajinky přicházejí, "rabotu, rabotu eto očen nado vpervoje" říká Ukrajinka.....jsem na to poněkud připraven a servíruju jí dvacet možností práce pro ukrajinské ženy, které jsem si několik dnů nechal posílat na internet, pravda většinou úklid jako brigáda za 100 kč na hodinu, mnohdy jenom na půl úvazku, mám vypočítané vzdálenosti z Brna do okolí tak 15-20 km s pracovními místy v okolí Brna a s termíny možných spojů, s řadou telefonních čísel, kde je možné zavolat, ale pravda říkám "nikdo se s vámi nebude bavit ukrajinsky, nikdo to neumí a rusky ty současné pracující ročníky taky ne."Mnogo problemov", hlesne Ukrajinka, " no u nas zdes psycholog"..
Pro pána říkám si psycholog a k čemu ? Aby jim řekl hlavu vzhůru děvče, bude lépe .Dosvidanja. Vysvětluji, že je třeba aby tam byl u nich Čech nebo Ukrajinec mluvící dobře česky, který by mohl volat po telefonu na podniky, žhavit linky a vysvětlovat a ptát se a nabízet a jít na místo s těmi zájemkyněmi, vše jim vysvětlit atd.Muži to mají mnohem lepší. Práci dostanou..mohou mít v rukou vidle, lopatu, kolečka, podávat cihly, pokud nemají jinou profesi. Poradí si s tím. Práce je spousta. Ženy ne. Uborka-úklid, to je téměř jediná možnost.
Ze židle vstává Ukrajinka s malým dítětem. Pláče a vysvětluje, že odpověděla na nabídku ubytování, donesla peníze, chlap je vzal a praštil jí dveřmi před nosem. Je na ulici bez peněz. Mluví se něco o advokátovi, nerozumím tomu.
Odcházím a na schodech míjím jednu Ukrajinku patrně v pořádné depresi Je celá svěšená, oči utíkají,. "Potřebujete pomoc."? Ptám se. " Ano práci".
Bydlí tady se synem, muž je lékař a je ve středu války na Ukrajině. A matka tam a tam-táta byl horník už zemřel Tak to je další osud.Beru si její telefonní číslo a za několik dnů se mi podaří pro ni práci sehnat. Schází se se mnou po několika dnech Naráz rozkvetla. No ...mnou to jistě nebude.
