Rok 2022 z pohledu národního konzervativce

Myslím si, že uplynulý rok 2022 byl z hlediska národního konzervatismu lepší, než rok 2021. Pojďme se na něj tedy podívat blíže.

Podívejme se na uplynulé volby. V Maďarsku dokázal Viktor Orbán ustát pokus sjednocené opozice o jeho sesazení. Navzdory všem předvolebním průzkumům si Fidesz udržel ústavní většinu a může nadále pokračovat ve svém boji proti socialistům všech barev a odstínů. V Itálii zase dokázala zvítězit jednotná pravicová opozice v čele s charizmatickou Giorgiou Meloni. Ve Švédsku už také měli plné zuby s nekontrolovatelnou migrací a zatočili se svou socialistickou vládou. Ve Francii svůj prezidentský post obhájil miláček globalistů Macron, ale v parlamentních volbách slavila rekordní úspěch Marine Le Penová, když její Národní sdružení získalo 89 poslanců. V amerických volbách do Kongresu se nekonala avizovaná červená vlna, republikáni však dokázali získat většinu ve Sněmovně reprezentantů a udrželi nadpoloviční většinu guvernérů v jednotlivých amerických státech. Drtivé vítězství floridského guvernéra za republikány Rona DeSantise navíc napovědělo, kdo by mohl vystřídat Joe Bidena v prezidentském křesle. Do toho zde máme pád progresivistické vlády na Slovensku a úspěch SPD v komunálních volbách u nás. Městští liberálové pláčou, ale konzervativci všech zemí mají důvod k oslavě.

A výhled na rok 2023? Z pohledu České republiky nás hned v lednu čekají důležité prezidentské volby, kde se pohledy progresivistů upínají k Petru Pavlovi a Danuši Nerudové. Konzervativci se tomu pokusí čelit a zvolit někoho, kdo by nešel na ruku vládě Petra Fialy. Jinak rok 2023 je z hlediska voleb na Západě klidnější, je to takové ticho před bouřlivým rokem 2024 (volby do Evropského parlamentu, prezidentské volby v USA, parlamentní volby ve Velké Británii atd.).

Nuže milí konzervativci, oslavme právě proběhlý rok 2022 a dodejme si odvahy a sebevědomí do roku 2023.