Po necelém roce od voleb do parlamentu máme za sebou další, dvoje volby. Vyhodnocení daných voleb najdete v tomto mém článku.
Česká republika se nachází v permanentní předvolební kampani. Sotva skončí jedny volby, tak se blíží další. Jedni říkají, že je to dobře. Čím více voleb, tím více demokracie. Já si to ale nemyslím. Z hlediska České republiky by dle mého názoru stačily volby do Poslanecké sněmovny a komunální volby. Větší množství voleb způsobuje rozmělňování moci a neefektivní vládnutí. Máte pocit, že správa věcí veřejných je v naší zemi efektivní a výkonná? Já tedy ne.
Pojďme se ale vrátit ke komunálu a Senátu. Komunální (obecní) volby dle mého názoru mají smysl. Lidé si volí starostu svého města, či obce. Je to zpravidla člověk, kterého dobře znají, jejich kamarád, či blízký. Ve městě se narodil, vyrostl, se všemi se zná. Ví, co jeho město potřebuje, co mu schází. Pokud má určité manažerské schopnosti a úctu obyvatel, je ideálním kandidátem na pozici starosty. Pokud se jako starosta neosvědčí, lidé si v příštích volbách zvolí někoho jiného. Je to jednoduché, férové, bez obtíží.
Co se týče Senátu, tak na ten mám jiný názor. V České republice je Senát zbytečný. Naší zemi by bohatě stačil jednokomorový parlament s Poslaneckou sněmovnou. S názorem, že Senát je pojistkou demokracie, nesouhlasím. Pokud Senát zamítne návrh zákona, tak ho Poslanecká sněmovna stejně přehlasuje. Potřebujeme mít efektivní systém vládnutí a ne obstrukční. Státní pokladna by navíc se zrušením Senátu ušetřila.
Na letošní komunální a senátní volby bylo pohlíženo jako na referendum o vládě Petra Fialy. Lze na ně takto pohlížet, neboť v daných volbách se odráží nálada lidí, byť komunální témata jsou jiná než ta celostátní. Pojďme se nejprve zaměřit na zmíněné komunální volby.
Nejvíce lidí do zastupitelstev získali nezávislí kandidáti a kandidáti různých místních sdružení. Nás ale zajímají vládní strany a strany parlamentní opozice. Při drobnohledu zjistíme, že všech pět vládních stran získalo méně zastupitelů než před čtyřmi lety. Pohoršilo si i opoziční ANO, i když celkově získalo o více jak 1 000 000 hlasů více. Jediná parlamentní strana, která posílila v počtu zastupitelů, je SPD, a to více jak o dvojnásobek. Svoboda a přímá demokracie se dostala dokonce i na magistrát hlavního města Prahy (3 zastupitelé). Občanská demokratická strana propadla, neboť u samostatné kandidátky získala pouhých 3,6 % a zisk necelých 4 milionů hlasů. Před čtyřmi lety přitom získala 11 % a 12,5 milionů hlasů. Je tedy zjevné, že lidé nejsou spokojeni s vládní politikou a ODS jakožto nejsilnější vládní straně to dali najevo. Volební účast 45 % navíc ukazuje na apatii a únavu lidí z politického dění.
K senátním volbám bych řekl jen toto: občané České republiky se o Senát nezajímají a zase to potvrdili. Účast v prvním kole 43 % je především zásluhou toho, že lidé šli volit komunální politiky, ale u druhého kola bylo přítomno pouhých 19 % voličů. Při takto nízké účasti je debata o zrušení Senátu více než nutná. Vládní strany jásají, že senátní volby vyhráli a porazili populisty a extremisty. Dle mého názoru jsme ale prohráli všichni, neboť při více než 80 % neúčasti to znamená, že nově zvolení senátoři nemají vůbec žádnou legitimitu podnikat jakékoli kroky, které by mohly ovlivňovat politický život v Česku. Jako odkladiště vysloužilých politiků a slušný přivýdělek pro všechny senátory je Senát pro zbídačenou státní pokladnu zbytečný luxus. Navíc se tato instituce nedá rozpustit.
Vládní strany zatím ještě nepocítily nespokojenost obyvatel, první políček v komunálu se už ale dostavil. A to se ještě neprojevil tvrdý dopad energetické krize, který teprve přijde. Tato vláda to v dalších měsících nebude mít rozhodně jednoduché.
