I když se Česko pyšní jednou z nejhustějších železničních sítí na světě, v kvalitě a technické vyspělosti železniční dopravy za těmi nejlepšími zdaleka zaostává.
Navzdory tomuto všeobecně známému faktu existuje u nás místo, kde se po kolejích prohánějí nejmodernější vlaky budoucnosti už dnes. Je jím zkušební železniční okruh ve Velimi, považovaný za technicky nejvyspělejší pracoviště svého druhu v Evropě. Jeho dobrá pověst je aktuálně malinko „pošramocena“ srážkou vlakové jednotky a dvou lokomotiv ze dne 18.7.2023, nicméně letos okruh provozovaný Výzkumným Ústavem Železničním oslavil 60. výročí provozu a podobné nehody jsou v jeho historií naprostou raritou.
Okruh bývá také někdy nazýván Cerhenickým, protože jeho zázemí s řídící budovou, zkušebními halami a depy se nalézá na severním okraji tohoto středočeského městyse. Areál je oplocený, přísně střežený a nesmí se tu fotografovat. Na kolejích stojí testované vlakové soupravy, jejichž mezinárodní původ prozrazují vlajky na stožárech poblíž. Vedle německé nebo třeba čínské zde vlaje i ta francouzská. Společnost Alstom tady právě ukončila testování dvoupodlažního vysokorychlostního TGV, které má být uvedeno do provozu příští rok během letních olympijských her v Paříží.
Každou inovaci je nutné řádně prověřit, než je nasazena do rutinního provozu. Dříve se nové vlaky zkoušely na běžných tratích (v Česku např. na úseku Poříčany – Kolín), jenže s rostoucím železničním provozem a rychlým rozvojem technologií v 50. letech minulého století to přestávalo být vyhovující. Musela se zohlednit zvyšující se náročnost prováděných testů, a tak byly v USA, Británii a SSSR vybudovány speciální testovací tratě v podobě uzavřených železničních okruhů. V roce 1959 se země východního bloku (RVHP) domluvily, že obdobné zařízení vznikne i v Československu.
Zvažovalo se šest možných lokalit, kam nový okruh u nás umístit. Rozhodující byly stanovené konstrukční a technické parametry a pochopitelně také náklady spojené s jeho výstavbou. Hledal se nenáročný terén pro 13,2 km dlouhou oválnou trať umožňující rychlost 200 km/h s možností budoucího rozšíření. Nejlépe vyšla lokalita u Velimi a Cerhenic. Rovinatá krajina s málo frekventovanými silnicemi slibovala minimální nároky na zemní práce, k tomu ještě umožňovala přímé napojení na železnici mezinárodního významu.
V porovnání s dnešními obtížemi při realizaci liniových staveb mají totalitní režimy „výhodu“: nemusejí brát ohledy na lidi, kterých se stavba bezprostředně dotýká. Pochopitelně ani obyvatel Ratenic, Sokolče, Velimi a Vrbové Lhoty, jejichž katastry okruh prochází, se nikdo na názor neptal a jejich souhlas nevyžadoval. Zvlášť pro lidi ze Sokolče mohlo být nemilým zjištěním, když se jejich vesnice ocitla uvnitř plánovaného okruhu, oddělena kolejemi od zbytku světa. Trať měla být plně oplocena (z čehož nakonec sešlo kvůli migraci zvěře), a to přispělo k šíření konspirací, že pro vjezd do Sokolče bude vyžadováno zvláštní povolení, nebo že do půl roku budou všechny dotčené obce srovnány se zemí a jejich obyvatelé přestěhováni do narychlo postavených činžáků v Pečkách.
Také se záchranným archeologickým výzkumem si tehdy nikdo příliš hlavu nelámal. Když se na podzim roku 1960 začalo stavět, obyvatelé Velimi prý viděli na korbách náklaďáků odvážející zeminu úlomky pravěkých popelnic. Mohlo jít o projev lidové fantazie, ale pravdou je, že okolní krajina je oblastí s velkou koncentrací archeologických lokalit a vzácných nálezů (např. v roce 1906 se při sběru brambor našla na poli u Sokolče čtyři tisíce let stará rituální sekera z ryzího zlata). Část budovaného okruhu navíc protnula území vesničky Popovice zaniklé za třicetileté války. Nikdy se už nedovíme, o kolik artefaktů a zajímavých archeologických poznatků jsme nenávratně přišli, ale je téměř jisté, že k nějakým škodám dojít muselo.
V červnu 1963 byl okruh slavnostně uveden do provozu. Od té doby se na něm testovaly vlaky ze zemí východního bloku i kapitalistické ciziny. Padly na něm české rychlostní rekordy. V roce 1971 se trať doplnila o malý zkušební okruh v celkové délce 3,9 km určený hlavně k dlouhodobým pevnostním a únavovým zkouškám. Na dalších pětadvacet let to byla poslední větší investice. Okruh ale nesloužil jen železničářům, využili ho také filmaři. Natáčela se zde „kalašovka“ Na kolejích čeká vrah s Jiřím Sovákem v hlavní roli, nebo vlakové scény ze seriálu Třicet případů Majora Zemana, díl Bílé linky. V novější době se zde točila akční scéna krimi thrilleru Wanted s Angelinou Jolie.
Obyvatelé okolních vesnic si na nepřetržitý provoz okruhu (sedm dní v týdnu) zvykli. Sokoleč zůstala ve spojení s okolním světem čtyřmi silničními nadjezdy, díky kterým vlaky nerušeně jezdí po kolejích a motoristé, cyklisté a pěší se jimi nemusí zdržovat. Jedinou „pozemní“ obětí dodnes v krajině viditelnou je zrušená silnice ze Sokolče do Velimi. V 60. letech při nočním vojenském cvičení po ní jela raketová jednotka s dlouhými vleky. Vojáci zřejmě používali staré mapy, a tak nevědomky vjeli přímo do odvodňovacích příkopů tratě. Dalo tehdy práci vyprostit bojovou techniku z nečekané pasti.
V druhé polovině 80. let a zejména pak mezi lety 2005 až 2015 byly do modernizace stárnoucího okruhu investovány velké finanční prostředky, jejíchž výsledkem je dnešní zkušební centrum považované za špičkové zařízení nemající v Evropě srovnatelného konkurenta. Maximální rychlost se na velkém okruhu zvýšila na 230 km/h (svými parametry vyhovuje rychlosti až 250 km/h) a mohou být na něm používány všechny v Evropě existující napájecí systémy. Centrum je schopno provádět veškeré myslitelné zkoušky, od únavových, hlukových, pevnostních zkoušek, přes simulaci poruch trakčního vedení, po měření elektromagnetické kompatibility, jízdní bezpečnosti apod.
Zákazníky centra jsou většinou výrobci kolejových vozidel, ale mohou jimi být i provozovatelé drah nebo státní instituce. Okruh si rezervují na dva roky dopředu. Testované soupravy se do Velimi dostávají po kolejích (tažené lokomotivou jako vagóny), z větších dálek plují nejprve do Hamburku lodí.
Okruh je pochopitelně atraktivní pro šotouše a jiné nadšence do železniční dopravy, kteří tady mají příležitost obdivovat techniku z různých koutů Evropy i světa (např. lokomotivy určené pro provoz v Eurotunelu pod kanálem La Manche, rychlovlaky italských drah, soupravy singapurského metra, vlaky z Kanady, Japonska, Číny i Blízkého východu). Ve Velimi jezdí to nejlepší, co vývoj železniční dopravy nabízí. Snad budeme moci jednoho dne říct něco podobného o celé železniční dráze v Česku.
