Na příkaz Kremlu vjel v pátek 22. srpna konvoj bílých kamionů na území Ukrajiny. Chvilku před tím překročili hranici i kněží Oleg a Alexander. Ještě než se k nim přiblížil první z vozů vyzdobený ikonou Svaté Trojce na přístrojové desce, vyndali kropenky se svěcenou vodou, aby projíždějícím kamionům požehnali. V té chvíli spekuloval snad celý svět o tom, co vlastně tajemný konvoj veze za náklad a jaký má účel. Jedni ho považovali za Putinova trojského koně maskujícího invazi, druzí za provokaci, jiní věřili oficiální verzi o humanitární pomoci civilním obětem občanské války. Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že 227 nákladních vozů vjelo na území sousedního státu bez souhlasu tamní vlády, bez kontroly celníků a Červeného kříže, ale s požehnáním duchovních Ruské pravoslavné církve (RPC).
Už od úplného začátku ukrajinské krize se církve staly jejími účastníky (podrobněji o tom píšu ZDE a ZDE) a objevovala se tendence vykládat jí jako náboženský konflikt. V ruských pravoslavných kruzích se začalo mluvit o novodobé „křižácké výpravě“ proti pravoslaví. V širším kontextu pak jako o válce nihilistického Západu proti křesťanské víře a jejím tradičním hodnotám. Pěšáky na straně Zla se dle těchto interpretací staly, kromě Kyjeva, Ukrajinská řeckokatolická církev (UHKC) a Ukrajinská pravoslavná církev kyjevského patriarchátu (UPC-KP), hlavními hráči pak USA, EU, Vatikán a samozřejmě Židé. Naopak pravoslavní Rusové v čele s prezidentem Putinem bojují na straně Dobra.
Výroky vrcholných představitelů RPC napomohly tomu, že válka na východě Ukrajiny dostala pro mnoho věřících téměř apokalyptický rozměr. Například patriarcha Kirill na červencovém setkání církevních špiček s prezidentem Putinem prohlásil: „Žijeme ve světě, který poprvé v historii lidstva podniká kroky ke zničení základů lidského života,“ přičemž Rusko a další pravoslavné země tuto tendenci nesdílí. Podle bývalého tajemníka Oděské diecéze Novikova dnes Rusko čelí snaze o „odstranění křesťanské morálky a vytvoření nového typu člověka založeného na anti-humánních základech.“ Metropolita Onufry se v rozhovoru pro Interfax nechal slyšet, že: „Evropa nám ukazuje konkrétní příklad života bez Krista,“ a že ukrajinští věřící by „měli držet jednotu s těmi, kdo se drží Božího zákona,“ protože „pokud na světě nebude nikdo zachovávat Božský řád života, lidský život bude odsouzen k smrti a lidstvo dospěje k sebezničení.“
V Donbasu operují milice, které svůj hlavní motiv k boji dávají do souvislosti s obranou pravoslavné víry a Božích zákonů. Tyto skupiny jsou jakousi křesťanskou obdobou islamistických bojůvek. Separatistické republiky lze chápat, s velkou mírou nadsázky, jako takové jejich pravoslavné chalífáty. Návrh ústavy Donětské lidové republiky (DLR) obsahuje množství odkazů na ruské pravoslaví. Píše se v něm doslova, že cílem DLR je stát se „územní svatozáří Ruského světa“, kde bude „vůdčí a převládající vírou pravoslaví hlásané Moskevským patriarchátem“. Podle článku 21. „nic neomezuje právo státu chránit v souladu se zákonem veřejnost před činností náboženských sekt“.
Jedna ze skupin pravoslavných „džihádistů“ v červnu vložila na internet video, pomocí něhož chtěla získat nové sympatizanty a spolubojovníky. Kamera nejprve snímá ozbrojence Dobychina, apelujícího na Rusy, aby se přidali k separatistům: „Protože to je náboženská válka. Za žido-banderovské peníze na nás ve skutečnosti zaútočil Vatikán, schizmatici, heretici a všichni zrádci Krista“. Po jeho proslovu, zakončeném zvoláním: „Jsme Rusové, Bůh je s námi…“, následuje další vstup, tentokrát neznámého muže v kněžském obleku: „Je to těžká doba pro Svatou Rus,“ říká onen kněz obklopený ozbrojenci v maskáčích: „Nevěřící přicházejí do naší země, Antikrist přichází…“ (video ZDE)
Již zmíněný Novikov v rozhovoru pro Pravoslavny Vzglyad tvrdí jinými slovy to samé: „DLR stojí na pravoslavných principech, což způsobuje fanatickou nenávist uniatů (UHKC) a schizmatiků (UPC-KP), junty (Kyjevské vlády) a Západu, který je loutkářem všech těchto událostí,“ a dodává: „Čelíme ďáblu se všemi jeho pseudohodnotami - evropskými hodnotami. Rusko je poslední zbývající překážkou vlády Antikrista.“
Spolupráce církve se státní mocí má v Rusku hlubokou tradici. Dnešní rétorika představitelů RPC má své kořeny v křesťanském nacionalismu protizápadního pravoslavného hnutí známém jako slavjanofilství. Stejně tak jako v 19. století, tak i dnes je RPC mnohými považována za klíčovou instituci, která je schopna uchovávat tradiční ruské hodnoty a kulturní dědictví proti „západním“ novotám. Zatímco v předminulém století byly těmito novotami socialismus, industrializace a racionalismus, dnes je to liberální demokracie, multikulturalismus, feminismus a ze všeho nejvíc emancipace sexuálních menšin.
Náboženské city obyvatel zneužívá prostřednictvím médií ruská státní propaganda s úmyslem navodit u věřících dojem ohrožení a získat podporu pro oficiální politiku Kremlu (učebnicový příklad takové manipulace ZDE). Putin se stylizuje do role ochránce tradičních křesťanských hodnot a RPC mu k tomu dovedně asistuje. Tandem bývalých agentů KGB Putin-Kirill funguje více než dobře a získává sympatie i daleko za hranicemi Ruska. Mnozí tradicionalističtí a konzervativní křesťané na Západě neskrývají svůj obdiv k ruskému prezidentovi a podléhají propagandě, která zneužívá Evangelia k podpoře geopolitických zájmů.
