Vánoční Samopše

Parta lidí, co se všichni znali už hodně dlouho. Nevzpomínám si, kdo měl tehdy před dvaceti lety ten nápad.

Oslavit společně "svátky" začátkem září o jednom sportovním víkendu v tenisovém areálu na Sázavě…
Vánoce to byly šťastné a veselé. Zhola nic nám nechybělo. Dámy doma napekly cukroví, perníčky, vánočky a štoly, pánové na místě ozdobili stromeček. Pod ním byly samé veselé dárečky, Ježíšek na nikoho nezapomněl! V hospodě u řeky pro nás připravili tradičního smaženého kapra s bramborovým salátem i rybí polévku. Ke vchodu postavili černou plechovou ceduli a bílou křídou napsali: DNES ZAVŘENO. ŠTĚDRÝ DEN. Největší vtipálci si dovezli z chalup a půd kaliopky a pletené kulichy a šály od babiček, ze sklepů a garáží sáně rohačky a lyže z jasanu. Povzbuzeni několika „panáčky“ sjížděli z kopce po trávě. 

Kolemjdoucí v tričkách a kraťasech kroutili nevěřícně hlavou. Jeden hladový a žíznivý cyklista, nedbaje sdělení o uzavření pohostinství, pronikl dovnitř do sálu. Když ale uviděl rozjásanou společnost rozbalující balíčky, ozdobenou borovičku, svíčky a mísy s cukrovím, chtěl zase rychle po anglicku nenápadně zmizet. Ale kdepak, byl polapen davem, dostal noty a musel zpívat koledy. Za odměnu ochutnal kapra i anglický punč.

Moje babička říkávala, že kapr je chutný jen v měsících, které mají v názvu písmeno R, (slova z němčiny, September vyhovuje). Dámy se shodly, že kapr, kterého nemusely připravovat, ale dostaly už hotového na talíř, chutnal naprosto výtečně.

Tento způsob Vánoc zdál se nám velmi vydařeným…

Letos jsem spatřila první dva ozdobené vánoční stromky už o víkendu před říjnovým státním svátkem v Praze u restaurace v Myslíkově ulici. Co je to ale proti „Jéžíšků, panáčků" v létě!

Jen jestli jsme to neměli udělat letos všichni, situace ke společnému setkávání a slavení byla daleko příznivější v létě, než bude v prosinci...