Za nejlepší považuji střetnutí ze ZDŠ. Já zmaten tvářemi, tedy bonmot - "A tys kdo, milé děvče? Tvá ztepilost je mi nějaká povědomá"? ... A ozvalo se to řízné :

T"ak já jsem tedy paní učitelka Hanáčková! A ty Buček si pamatuješ kulové. Ostatně jako vždy" ...

"Z nich nás už 10 nežije."

Příspěvěk ze záhrobí!

Nezbývá, než Vám a Vaší třídě tiše závidět. My jsme se letos sešli po 46 letech.

ZDŠ v Dubečské ulici roku 1978 opouštěly dvě deváté třídy, takže 60 dětí. Z nich nás už 10 nežije.

Na to, jak to bude vypadat za 4 roky, kdy se máme v úmyslu sejít příště, se z tohoto úhlu pohledu bojím jen pomyslet.