V tom betlémě je něco blbě!

Dnešní štědrodenní procházka. Polabí, poblátí, zasněžený pohled z okna budou mít letos asi jen u Krakonošů. Venku je deset stupňů, na sluníčku prý bylo osmnáct…

Bezedná tůň má ještě zbytek ledového škraloupu, u zastávky autobusu leží poslední špinavá hromádka sněhu. U mostu tři kluci hrají florbal. Scházím ze schodů, že se podívám do kaple sv. Rocha, co kdyby byla právě dnes otevřená?

„Chcete se podívat do kaple?“ ptá se ten nejvyšší.

Souhlasím.

„Tak počkejte, já přinesu klíč.“

Prostřední už pro něj ale běží. Nese tenký rezavý klíč, dlouhý jako školní pravítko. Podá ho staršímu bratrovi a ten s ním skřípavě točí v zámku. Zalomcuje klikou a nic. Nejmladší bratr mu poradí, že musí klíčem otočit dvakrát. Vrata se otevírají, prostor je maličký, na stěně visí tmavý obraz se svatým a jeho psem, který uměl léčit zraněné. Ve skříňce prý jsou svaté ostatky. Všichni (současně) mi vyprávějí, jak tudy kdysi vedla silnice, kvůli které naši předkové kus kaple ubourali, a jak kaple vypadala, když se jejich rodiče před dvaceti lety do protějšího domu nastěhovali (znají to samozřejmě z vyprávění). A že si ten klíč rodiče udělali. Nakonec mi popřejí pěkné Vánoce.

Pěkné, potěšilo mě to. Poděkuji, také jim popřeji a jdu dál směrem k bazilice sv. Václava. Ta je ale zavřená, vchod má zamřížovaný, nikdo mi prohlídku nenabízí. Dá se jen obejít dokola.

Brána na náměstí je otevřená, je v ní výstava betlémů, přístupná i dnes!

Mířím k dalšímu kostelu. Poutní místo, staroboleslavský chrám Nanebevzetí Panny Marie je po nedávné rekonstrukci. Nádhera. Ale uvnitř je strašlivá zima, páří se mi od pusy, mráz minulých dnů tady ještě zůstal. Obrovský kontrast s dnešní venkovní teplotou! Býval v něm vždycky betlém, snad dřevěný, ale měl v jeslích divně velké miminko. Už tam ale pár let není. Venku v ambitech je totiž krásný nový betlém, postavy v životní velikosti, barevné sochy, bohatě oblečení králové se zlatými korunami, oslík a vůl, ovečky, pes s otevřenou tlamou.

Asi šestiletý kluk k němu dobíhá jako první z rodiny, zarazí se, kouká na prázdnou kolíbku a běží zpátky k rodičům.

„Mami, v tom betlémě je něco blbě!“

„Prosím tě, co by bylo špatně?“

„No on tam není…“

Každého to překvapí, ale je to logické, je teprve odpoledne 24. prosince a hlavní role biblického příběhu ještě není obsazena.