Střípky vánočních příběhů
Když jsme se s rodiči v mých sedmi letech přestěhovali do nového bytu k městskému parku, přála jsem si kolo a napsala jsem si o něj Ježíškovi. Kolo pod stromečkem opravdu stálo, nádherné, červená barva a chrom. Byla jsem úplně unesená jeho krásou. Hladila jsem lesklé trubky, zvonila na zvonek a už jsem se viděla, jak si to drandím po cestičkách. Moje nadšení trvalo ale jen do té doby, než mladší sestra rozbalila velikou krabici a vyndala z ní panenku. Blonďatou, s dlouhými vlásky, které se daly česat! Lesk kola poněkud pohasl a já jsem si od sestry panenku půjčila. Byla tak hezká, měla růžové šatičky a na zádech vyrytý nápis Debbie. Štědrý večer pak pokračoval tím, že dědeček vozil po bytě mou sestru na kole a já česala a česala… Už si nepamatuji, která z nás jednou při česání vlásků panence utrhla hlavu. Visela pak na kousku plastového krčku. To bylo pláče! A stereo! Rodiče ji nechali spravit v opravně hraček a Debbinka pak měla mezi nožičkami šroubeček. Na kole jsem se na jaře naučila jezdit a sestra ho pak po mně zdědila. Panenku jsme měly dlouhá léta…
V mé rodině vánoční čas začínal papírovým adventním kalendářem se čtyřiadvaceti okénky s čokoládovými reliéfky. Koncem listopadu ho synům vozili prarodiče z Tuzexu nebo z Domu potravin. Málokdo už asi uvěří, že to bývalo nedostatkové zboží, dnes se jich vyrábí nekonečně mnoho druhů, s krtečkem, Santou a soby, prasátkem Peppou, s postavičkami Čtyřlístku… Každé ráno se kluci těšili, co bude v okýnku. Čokoládový medvídek, šiška, nebo autíčko? Celý prosinec nebýval problém se vstáváním. Na tu dobu mám i jednu nemilou vzpomínku. Začátkem adventu k nám přijela návštěva s dvěma dětmi, které klukům v nestřeženém okamžiku všechny čokoládičky z okýnek vyloupaly a snědly. Byl z toho velký smutek a musela jsem do rána vymyslet náhradní řešení. Nalila jsem do původních plastových formiček narychlo připravenou domácí čokoládu a papírová dvířka přilepila izolepou. Originál to nebyl, ale kluci tehdy snahu ocenili.
S mou mladší sestrou a naší maminkou jsme v devadesátkách v našem městě uspořádaly první poListopadovou vánoční výstavu. Pronajaly jsme si foyer kina, kamarád, který pracoval v lesní školce, nám slíbil dvacet smrčků v květináčích a my tři jsme už od září věnovaly každou volnou minutu přípravě. Háčkovaly jsme hvězdičky, košíčky a zvonečky z bílé příze - doma, ve vlaku, v autobuse, v čekárně na nádraží i u doktora. Pekly jsme perníčky, vizovické pečivo, skládaly řetězy z papírové pásky od řidiče autobusu (na ni se tehdy tiskly jízdenky), vyráběly ozdoby z modrotisku, slámy, sušeného ovoce, z korálků, plsti a sušených přírodnin. Ozdobily jsme těch dvacet stromků, každý byl jiný. Účast byla hojná, tehdy šlo o ojedinělou akci. Výstava byla i trochu putovní. Po víkendu se všechno naložilo do dvou aut a odvezlo do blízké vesnice, kde jsem tehdy bydlela. Zde, v sále u hospody, si ji prohlédly další zájemci a děti z mateřské a základní školy. Neteři byly tehdy čtyři roky, rozdávala na náměstí a na návsi papírové pozvánky s nakresleným kapříkem. Dnes je matkou tří synů a s elánem sobě vlastním připravuje vánoční atmosféru pro ně.
Olga Medová
Po letech
„Já jsem skoro nikoho nepoznal,“ vyprávěl kamarád, „z blondýn jsou zrzky, tmavovlásky jsou odbarvený a některý jsou šedivý. Hubený holky přibraly, a ty, co dřív byly krev a mlíko, zhubly a pily celou dobu jenom minerálku!
Olga Medová
Aj tak sú stále frajeri
Lucerna, prestižní místo pro oslavu. Sváteční nálada, vzpomínky, emoce, nostalgie. Narozeninový dort, květiny, milí hosté. Dárek dostali všichni přítomní.
Olga Medová
Jeden čáp jaro nedělá
Včera nám nad hlavami majestátně mával křídly čáp. Nemohli jsme se na jeho magický let vynadívat. V okolí Prahy vzácný úkaz... Naposledy jsme tu čápa viděli před deseti lety.
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Příjezd, kytice první dámě a hned do úřadu. Pavlova návštěva má přísnější opatření
V továrně výrobce výbušnin a střeliva Explosii začala dnes dvoudenní návštěva Petra Pavla a jeho...
Na jihozápad Čech udeří odpoledne silné bouřky. Hrozí i přívalové deště
Meteorologové varují, že v souvislosti s tlakovou níží postupující z Alp k severu se mohou během...
Radostné ohňostroje i slzy. Raísího smrt vyvolala v Íránu smíšené pocity
Smrt íránského prezidenta Ebráhíma Raísího vyvolala mezi obyvateli blízkovýchodní země smíšené...
Asadova manželka má leukémii. Dřív se léčila z rakoviny prsu
Syrská první dáma Asma Asadová má leukémii. V úterý to uvedla kancelář syrského prezidenta Bašára...
Pronájem prostorného 1+kk ateliéru (53m2), Praha 8, Libeň
Březenská, Praha 8 - Libeň
17 000 Kč/měsíc
- Počet článků 169
- Celková karma 15,58
- Průměrná čtenost 527x