Hlásíme to už pár let na každém setkání s lidmi, se kterými se vidíme velmi rádi a těšíme se na ně! Jen se nemusíme na začátku a na konci šišmat…
Ústup olíbávání mezi přáteli a známými byl jednou z mála věcí, které mi na všem tom „protiepidemickém“ prakticky nevadily. A ještě rozestupy. Cítit, jakou kdo používá zubní pastu, co měl k obědu a jak moc se zpotil strachy ze schůzky se šéfem nebo při běhání, opravdu nemusím. Na fronty, kdy se lidi na sebe mačkali v obchodech u pokladny, při čekání na vstupenky, na šatnu, na toaletu, a někdo mi dýchal na záda a tlačil na mě, abych „to poslala dál“, jakousi dotykovou poštou, také vzpomínám s nevolí. Dobrovolně to nevolím…
Obecně proti „blízkým setkáním druhého druhu“ nic nemám, při tanci mi "tělo na tělo" nevadí. Co ale bytostně nesnáším, je jakékoli otlapkávání od cizích lidí. Rozličné stmelovací aktivity v nových pracovních kolektivech, povinné sociální dotykové sbližovací hry a hodně kontaktní sporty, brrr.
Ale miluju masáž, to je něco jiného. Samozřejmě záleží na podmínkách a osobě, které se mám svěřit do péče. Vyzkoušela jsem leccos. Masáž zad po několikatýdenních úporných bolestech krční páteře, ta mi snad zachránila život, už to za moc nestálo… Masáž hlavy v kadeřnictví - super nadstavba při mytí vlasů. Masáž obličeje a dekoltu v kosmetickém ústavu, přímo v tom „Skrz co jste tady vy?“ (Léto s kovbojem). Aromamasáž v hotelu při svíčkách. Masážní trysky ve vířivce, lávové kameny. Na medovou masáž jsem se, já, Medová, dost těšila. Všichni mi to líčili jako „celostní“ zážitek všemi smysly. Tichá meditační hudba, vlídné slovo, horký lahodný čaj s medem a hlavně teplé laskavé voňavé dlaně. Ale byla to hrůza! Ve zdravotnickém zařízení, které už zvenku vypadalo hodně omšele, byla zima jako v márnici, med nevoněl a rázná rehabilitační sestra mlčíc lepila na má záda své ruce a pak je odlepovala. Celou dobu jsem měla pocit, že mi odtrhává kůži od páteře, děsný zážitek. V duchu jsem viděla sama sebe, jak před pečením odstraňuji kuřecí kůži od masa…
A co nikdy nezkusím? Čokoládovou masáž. Kamarádka ji dostala jako dárek, také si dělala velké naděje, ale pak vyprávěla, že měla tu čokoládu naprosto všude, ve všech záhybech i otvorech těla, a vůně se nemohla zbavit ani po důkladném osprchování, vyčištění zubů a nosních i ušních dírek. Už je to více než rok a dodnes nemůže čokoládu ani cítit, natož ochutnat. Takto bych se opravdu nechtěla o jednu z radostí života ochudit.
Mám ráda „obyčejnou“ pravidelnou preventivní zdravotní masáž zad, šíje a chodidel od pravé zdravotní sestřičky, kterou znám už mnoho let. Příjemná masérka i prostředí, tichá hudba nebo povídání, jemná vůně a hlavně citelný účinek! Opravdová relaxace, uvolnění a vyplavené endorfiny. Otlapkávání na přání.
Od dubna zase uvidíme vzájemně svá ústa a v máji se můžeme líbat pod třešní. Ochrana úst má prý úplně zmizet z našeho každodenního života. Zatím to ale virus “neodpískal”. Ač se netestuje ve školách ani ve firmách, je aktuální přírůstek více než 10 tisíc nakažených v jednom dni. V obdobné situaci jsme loni měli omezený pohyb a služby, zavřené obchody a probíhala silná „proočkovací“ kampaň. Vzpomene si ještě někdo na výzvu „Chráním tebe“ z doby šití látkových roušek? Nasadí si respirátor dobrovolně, až bude sám kýchat, kašlat nebo smrkat? Třeba by tento zvyk, v některých zemích běžný, mohl zdomácnět i u nás a chránit ohrožené skupiny i "běžného občana" před zbytečnou infekcí.
