Kdo z vás ji zná?

Tu mladou holku fakt obdivuju. Dceru bych takovou ale mít nechtěla. Já bych se o ni totiž strašně bála!

Odvážná holka, co obešla kus světa. Absolventka ekonomky, co si ve dvaceti začala psát bucket list. Seznam míst, kam by se chtěla podívat, cílů a zážitků, které by si ráda splnila, ač některé se jí samotné v daném okamžiku zdály neuskutečnitelné. Poprvé jsem se o ní dověděla z časopisu Lidé a Země, a hned mě zaujala. Čtu její druhou knížku. Moji druhou v pořadí, ne podle času, jak je napsala. Rozhodně si ale přečtu všechny.

Knihu o stezce Českem jsem přečetla za víkend. Jak mi vpravo ubývalo listů, bylo mi líto, že se blížím ke konci. Lucie jde sama, no sama, jde s miláčkem Marvelem, sibiřským husky. Někdy za ní přijede přítel nebo kamarádi a stráví nějaký čas společně. 2000 km po Česku! Denně ujde i 50 km. Turistickými cestami, po asfaltkách i necestami. Spí v moskytiéře, pod širákem i v penzionu, někdy u trail angels, to jsou srdcaři, kteří zdarma nebo za rozumnou odměnu stezkaře podporují. Poskytnou jim nocleh, doma nebo na zahradě, nějaké jídlo, koupelnu, pračku. Lucie má extra light výbavu (svůj batůžek má i Marvel). Nosí si nějaké zásoby jídla, občas jde do restaurace nebo si kupuje potraviny cestou. Jídelníček nemá zrovna podle zásad racionální výživy. Ale je pestrý. Lyofyziolovaná strava, sladkosti, cola, tyčinky, řízky, smažáky, sladké knedlíky i čínské instantní polévky. Co „splácá“, to vychodí. Z bezpečnostních důvodů má sociální sítě časově posunuté, aby každý nevěděl, kde zrovna přesně je. Nahrává si popis cesty, zážitky, zkušenosti, pak je zpracuje do knížek. Má e shop „marvelovin“. Z prodeje a z knížek podporuje psí útulky. Založila neziskovku Pomáhej s Marvelem.

Někteří lidé ji pozitivně nabíjejí, občas ji něco nebo někdo naštve, někdy je jí ouvej, někdy se bojí, něco ji bolí, má krizi a chce se vrátit domů. Ale neudělá to, cestu dokončí.

S Lucií jsem se setkala, ano, samozřejmě i s Marvelem, na křtu její knihy o severské cestě s tatínkem. Na besedě byla vtipná, milá, přirozená a svým způsobem ulítlá. Cítíte z ní touhu po dobrodružství, ale i určitou obezřetnost, dravost i empatii. Pojmenovává věci, jak je sama vidí, na nic si nehraje, nejde daleko pro ostřejší výraz, ale rozhodně jimi neplýtvá, no, je z „kraje razoviteho“.

Knihu (s Lucčiným podpisem) právě čtu a snažím se „šetřit“ si ji. Lucce je třicet, tatínkovi dvakrát tolik. Vyrazili spolu do Skandinávie v předělané dodávce Rumíkovi. Na cestu si namazali rohlíky se šunkou, já úplně cítím jejich chuť, když to čtu. Tak je to fajn popsané. A moc mě mrzí, že jsme takhle někdy s tatínkem nevyrazili. Už se to ale nepovede. Cožpak o to, táta by se klidně na sever vydal i v jednadevadesáti, ale řidičák už před pár lety odevzdal a milované autíčko prodal. A já ani moje sestra neřídíme, naše řidičáky už dávno propadly.

Čte se to pěkně, v textu je „akční humor“, ona ho tam nevkládá, ten vtip tam primárně má. Lůca zatím neplánuje děti, tak o Marvelovi mluví jako o vnoučeti svých rodičů. Prohlížím fotky, trošku jim závidím, ale dokážu si dobře představit, že se na blankytná jezera a hluboké fjordy koukám s nimi.

Jo jo jo, chtěla, chtěla bych takovou dceru, mám dva syny… Musela bych si na ten strach, aby se jí něco nestalo, aby se na cestách nezranila, aby jí někdo nechtěl ublížit, zvyknout. Jako si zvykli její rodiče, prarodiče, bratr.

Lucie ještě nemá stránku na wikipedii???