Dvaatřicet let

17. listopadu 1989 se konala demonstrace k 50.výročí uzavření českých vysokých škol. Část studentů projevila nesouhlas s komunistickým režimem. Vzpomenete si, co jste v té době dělali vy?

Jo, byl to pátek, jeli jsme na chalupu, tam jsme neměli televizi, tak jsme nic nevěděli až do neděle.

My jsme pekli dort babičce Bětušce, protože měla v sobotu oslavu.

Na Národní třídě byla demonstrace studentů, ale co jsem dělal já, to už si fakt nevzpomínám.

Já jsem byla zrovna v porodnici, syn se narodil v brzkých ranních hodinách 18.11.

Já si to nepamatuju vůbec.

Byli jsme s kamarády Na Chmelnici, Hadivadlo nám oznámilo, že nebudou hrát, že všichni herci jdou do stávky. Ještě mám někde schovaný lístek.

Máma se bála, co se bude dít, táta říkal, že nás čeká svoboda.

Já jsem měla službu, celou noc jsem se nezastavila, ráno jsem padla a celý den prospala, že je nějaká revoluce, jsem se dověděla až večer ze zpráv.

Já jsem měla strach, protože ve škole jsme se učili, že při revoluci se střílí do lidí.

Já si to pamatuju přesně, dálkově jsem studovala pajdák, a ten den jsem dělala zkoušku z marxismu leninismu.

Pamatuju si to, dcera měla kašel, v noci se budila, vůbec jsme se nevyspali celá rodina. Události v Praze jsem vůbec neřešila.

To nevím, ale pamatuju si z té doby koncert Tublatanky v Lucerně, tam byla tak úžasná atmosféra, to všechno nadšení z listopadových událostí, důvěra v budoucnost, k tomu vánoční nálada spolu s rockovou muzikou, krásný mladý kluci s kytarama! Poďme, bratia, do Betléma... Nezapomenutelné.

Mně bylo jedenáct a spal jsem u babičky, koukali jsme na zprávy a ten hlasatel říkal, že na Národní třídě byla demonstrace.

Já na to mám hezké vzpomínky, byla jsem s mladší dcerkou na vítání občánků, byly tam všechny babičky a dědové.

Pamatuju se, jak volali „Máme holé ruce!“ A já jsem tomu nerozuměla.