Drobečky vánočního cukroví

Otec peče vanilkové rohlíčky, ve škole se na lavici drtí esíčka a kocour ochutnává cukroví, jakékoli.

Sladké vzpomínky, vůně dětství i obava stoupnout si v lednu na váhu. To všechno ve mně každý rok vzbuzuje pohled na všechna ta drobná kolečka, hvězdičky, rybičky a srdíčka z perníkového, máslového, kokosového a oříškového těsta.

Tatínek nám vyprávěl, jak pomáhal své mamince s cukrovím. Společně napekli pro pětičlennou rodinu se třemi kluky velikánskou krabici rohlíčků, zázvorek, lineckých koleček, medvědích tlapek a plněných košíčků. Maminka ji uložila na skříň do parádního pokoje, kde se netopilo. Několik dní před Ježíškem přišla návštěva a ona jí chtěla dát pár kousků ochutnat. Ke kakau, měla tehdy mlékárnu. Krabice se jí ale zdála podezřele lehká. Zhrozila se, když našla jen pár kousků na dně...
Když jeho tatínek přišel navečer z práce, přiznal se, že prý si občas, jen malinko hrábnul do rohu a ochutnal. Maminka se na něho dlouho zlobit neuměla, znovu zadělala těsta, ale otec, tak se mu v rodině říkalo, musel tentokrát s pečením pomáhat. V chladné místnosti se cukroví ještě do Štědrého dne  stihlo „rozležet“.

Pátá třída ZDŠ před 50 lety. Paní učitelka Ema (milovali jsme ji, vypadala jako Božena Němcová) nám nabídla, že si můžeme společně ve škole připravit nějakou vánoční dobrůtku. Spolužačka Alena tenkrát přinesla recept na nepečenou roládu, nikdo to tehdy neznal, tradičním nepečeným cukrovím byly u nás i v rodinách mých spolužáků pouze kuličky ze zbylých drobečků a vosí hnízda. S paní učitelkou jsme na igelitovém ubrusu na lavici rozdrtili válečkem sušenky „esíčka“, přidali práškový cukr, spojili s máslem a těsto rozváleli na placku. Do náplně z cukru a másla se dával syrový žloutek, to by dnes asi neprošlo, a rum, ten jsme samozřejmě vynechali. Na sušenkové těsto jsme namazali sladkou směs a Alenka roládu zatočila. V alobalu jsme ji daly odpočinout za okno a před odpoledním vyučováním jsme ochutnali. Dodnes cítím tu lahodnou chuť „školního“ cukroví. Ten rok byla o Vánocích esíčková roláda na vánočním stole v rodinách všech žáků 5.A.

Vánoční cukroví a perníčky miluje celá naše rodina. Maminka dělala každý rok k Mikuláši všem vnoučatům perníkové chaloupky s bílkovou polevou, byly tak pěkné, že vydržely až do Vánoc. Nikomu se do loupání perníčku nechtělo, a stalo se tradicí, že ho naše děti jedly až na Boží hod k snídani. S maminkou a sestrou jsme si pečení mnoho let užívaly společně při koledách, které nazpívala starší neteř s dětským pěveckým souborem, a originálním vánočním punči s ořechy a ovocem. Pomáhal nám kocour, očichával těsta, a občas něco ochutnal. Hlavním ochutnávačem byl ale vždycky tatínek. Ten přichází až v konečné fázi a naši práci hodnotí. Vždycky pochvalou! Už nepečeme tolik druhů jako dřív, ani takové množství, jako když byly děti malé, zůstáváme u osvědčených receptů po babičkách, občas vyzkoušíme něco nového. Pár let už pečeme jen se sestrou, tatínek rád pomáhá. Už to ale nikdy nebude takové, jaké to bylo s maminkou.