Dnes ve 13.13

Krátce po dnešním poledni u nás přistála dvě husí křídla a s nimi dvě sedmičky. Přinesl je zlatý anděl.

Náš rodinný kurýr, který nám už druhý týden nosí vše, co nám v izolaci chybí. Tedy ne všechno, co chybí, ale to, co se dá donést. Na 11.11 se to stihnout nedalo, vína s koníčkem se prodávají až po jedenácté a husy se musely dopéci dozlatova.

Jsme „dvouvinobarevní“, proto byly láhve dvě, Modrý Portugal a Muškát moravský. Barevně byla vína správně, chuť se nám už vrátila, čich částečně. Studené sklo a cinknutí. Tak jsme si všemi smysly připili na letošní moravskou úrodu. Spíš symbolicky, ne moc, nemoc nemá alkohol ráda. Jen pro tu milou tradici. Kolik takových nám za současné „zaviřené“ situace ještě  zbývá? Nechci domýšlet, jak to bude o adventu…

Svatomartinské víno má prý dlouholetou historii, už za císaře Josefa II. bývalo zvykem připíjet si novým vínem poprvé na svátek svatého Martina. První víno se smí ochutnat každoročně 11. 11. v 11 hod (a 11 minut). Mnozí vinaři si ale na to “nehrají” a dávají na trh Mladá vína, protože pravidla k označení Svatomartinských jsou dost přísná. K jejich výrobě se smí použít pouze tři odrůdy bílých vín, dvě červená a jedno růžové. Víno nesmí překročit určitou hranici obsahu cukru a alkoholu. Komise ho posoudí, ohodnotí a oboduje. Teprve po těchto “obstrukcích” si smí úspěšný vinař nalepit na své láhve logo  se sv. Martinem na bílém koni. Pěkné, ale má to i nevýhody, víno s koníčkem se snaží vinaři brzy prodat, má se sice vypít do Velikonoc, ale kdo si koupí martinské na Mikuláše nebo na Silvestra, natož v rozpuku jara? To spíš už to mladé, to se k jaru lépe hodí. Je to podobné jako s figurkami vánočních kolekcí. Trvanlivost mívají skoro do dalších Vánoc, ale koupíte někomu v létě k narozeninám bonboniéru s obrázkem Ježíška v jesličkách?

Za týden mají Francouzi své Beaujolais nouveau.