Vyhánění spoluobčanů Češi milují

Od té doby, kdy Češi přišli do střední Evropy a následně znásilnili, povraždili a vyhnali původní místní Keltské obyvatelstvo, se neustále věnují a nebo jsou svědky vyhánění svých spoluobčanů.

Češi si rádi vypijí, zatancují a pobaví se z ženami. Rádi chodí na ryby, tetřevy a houby a rádi občas drasticky vyhánějí své spoluobčany. Semtam při tom pár lidí povraždí, pár žen hromadně znásilní a uloupí nějaký ten majetek. Nedělají to určitě všichni, ale ta mlčící většina těm menšinovým zvrhlíkům neodporuje, později jim odpustí, zvolí je do nějakých politických funkcí, vyznamená je a odmění.

Pro poslední dvě slavná vyhánění si Češi vymysleli pověsti, kterými zločiny některých svých zvrhlých spoluobčanů ospravedlňovali. A tak se traduje, že těsně po mnichovském diktátu bylo "odsunuto" obrovské množství českých obyvatel z pohraničí do vnitrozemí. Pravda je taková, že jich pár skutečně bylo, ale v následujících 2 letech se mnohem více Čechů do pohraničí vrátilo a nebo nově nastěhovalo. Dále se traduje, že v letech 1918-1920 tehdejší Československo dobrovolně pár Rakušanů zemi opustilo. Pravda je taková, že byli vyhnáni a nesměli si s sebou vzít skoro nic. Jejich majetek byl pochopitelně zestátněn.

Další pověst o vyhánění Čechů vypráví o lidech jako je Komenský. Ten skutečně neměl povolení provozovat svou živnost, kterou bylo kazatelství a tak se spolu se svými souvěrci vydal do Lešna v dnešním Polsku, kde byla jejich sekta tolerována. Ti, kteří si nepřáli Komenského souvěrce, byli jeho čeští a moravští spoluobčané, tedy také Češi. Komenský později v zahraničí pobýval dobrovolně, protože měl poměrně zajímavé zakázky a tak v podstatě v zahraničí pobýval kvůli své práci.

Husitské hnutí také nebylo hnutím národním nebo národnostním, nýbrž náboženským, z dnešního pohledu extremistickým na straně jedné a umírněným přístupem na straně druhé. Jak mezi husity, tak mezi katolickou ligou převažovali Češi. Takže i tehdy pokud docházelo k nějakému vyhánění, aktivní roli přitom hráli především Češi.

Všichni naši spoluobčané, kteří byli kdy v minulosti z této země vyhnáni, by podle mého názoru měli mít právo na návrat a na navrácení majetku, který jim byl ukraden. Nejsou Čechy o nic míň než já, nebo Ti, co čtou tyhle řádky.

Jsem pyšný na to, že jsem Čech, ale za každé vyhánění se stydím. Dávám přednost houbaření.