Největší problémy dnešního světa mají kořeny v Islámu

Celý svět je víceméně ve válce. Není to viditelná válka konvenčních zbraní, ale obě strany konfliktu jsou zřejmé. Síly středověku se snaží porazit síly současnosti a ovládnout budoucnost.

Kořenem a základnou sil středověku je Islám. Toto náboženství bylo původně určeno velmi primitivním a kulturně zaostalým obyvatelům pouště. Postupem času se však díky jejich tradiční militantní povaze šířilo a za své ho v rámci svých politických ambicí přijali i vládci poměrně civilizovaných měst jako byl Damašek a Babylon.

Příliš mírumilovný se vládcům Persie zdál Zoroastrismus a tak si upravili pro svoje potřeby také Islám. Nebudou však přeci sdílet ideologii s primitivními pasáčky koz a ovcí odněkud z pouště. A tak vznikla šíítská větev tehdy nového náboženství.

Tato větev by zvítězila, kdyby se mocichtiví obyvatelé Anatolie (dnešní Turci) nechtěli zmocnit Egypta a jeho pokladů. Tam už byl totiž tehdy rozšířený starší (sunnitský) Islám. A už tehdy měli Turci k náboženství čistě vypočítavý přístup. A tak je to v Turecku dodnes. Není tajemstvím to, že i současný turecký prezident Erdogan je muslimem asi tolik jako je ruský prezident Putin pravoslavným křesťanem.

S příchodem Turků do Egypta a zejména po ustavení horkokrevných Albánců (Ali Pasha) do čela této své z dnešního pohledu kolonie se situace v Egyptě z pohledu ceny života zhoršovala. Albánci jsou totiž skvělí pouze jako drábové a bachaři. Tuhle jejich dovednost koneckonců využili jak fašisté a nacisté v době druhé světové války, tak komunisté v době poválečné. Tento povahový rys Albánců je do značné míry i důvodem všech moderních konfliktů v prostoru bývalé Jugoslávie.

Albánce v Egyptě vystřídali Britové, kteří se k němu chovali tak jako k jiným svým koloniím. Místní obyvatelstvo bylo služebnictvo a nikdy tomu nemělo být jinak.

V tomto prostředí neustálého útisku, ale přesto poměrně vzdělané společnosti (v Káhiře i v Alexandrii bylo vždy poměrně velké množství kvalitních škol a univerzit), vzniklo i takzvané Muslimské bratrstvo. Jeho původní poslání bylo z dnešního pohledu bohulibé. Samé NGO aktivity zejména v sociální oblasti. Byl to takový egyptský Člověk v tísni. Ale tak jako to u každého NGO bývá, dříve nebo později se z něj stane politikum.

A když navíc v roce 1964 jeden z ideologů Muslimského bratrstva, Sajjib Qutb, publikoval knihu Milníky, začalo se bojovat. Qutb přepsal dějiny Islámu do tehdy populárního (národně osvobozenecké boje v Africe i v Ásii, nástup extrémně levicových intelektuálů inspirovaných Sartrem a jinými v Evropě...) revolučního jazyka. Zejména definoval Džihád v pojmu a rozsahu tak, jak ho zhruba zná dnešní společnost.

Ne neprávem je Qutb praotcem moderního islámského terorismu.

Přes všechnu svou snahu, zůstávalo Muslimské bratrstvo pouze lokální egyptskou záležitostí a s výjimkou skupiny Tunisanů kolem Jásira Arafata, za hranicemi poměrně neznámá.

Změna nastala až díky podivné dohodě druhého (Obama ho trumfnul) nejhoršího prezidenta USA v historii, Jimmy Cartera se sovětským vládcem Brežněvem a tehdy zřejmě už i s jeho loutkohercem Andropovem. Na základě dohody nazývané SALT II, se dvě tehdejší velmoci dohodly, že upřednostní spalovací motory před jinými už tehdy známými technologiemi a budou i nadále podporovat ropu jako hlavní zdroj pohonných hmot.

Tato dohoda zajistila pasáčkům koz z Arabského poloostrova a rybářům na rozhraní pouště a Perského zálivu a potažmo jejich zaostalým a primitivním kulturám a feudálním státním útvarům nebývalý blahobyt.

Najednou měli neuvěřitelné množství peněz a nedokázali je utratit za velbloudy, koně a sokoly. Začali stavět v pouštích města, dovážet otroky z Indického subkontinentu a z Afriky a pořádat sportovní akce. Pořád ještě zbývalo dost peněz a tak začali financovat kdejakého šílence kdekoliv na světě. Stačilo aby poslouchal pokyny, četl knihy Qardáwího a Qutba a šířil náboženství míru.

Výsledek vidíme kolem nás.

Zfanatizované ženy v černých hadrech kolem hlavy se snaží svět přesvědčit o tom, že jsou se šátkem více svobodné, a že je to pouze jejich volba. A mladí nezaměstnaní feťáci a drogoví dealeři sem tam někoho oddělají.

Těmto skutečnostem není možné ustupovat. Je potřeba to zlo pojmenovat a bojovat proti němu. "Semknutí se" opravdu žádný život nezachrání.

Je potřeba nahradit ropu a zemní plyn a zavést ekonomické sankce proti všem zemím, které jsou sponzory tohoto zla. Se středověkem se nespolupracuje a přál bych si, aby se s ním ani nemluvilo.