Co chybí budoucí Radě pro výzkum, vývoj a inovace?

Vláda ČR na návrh předsedy vlády Nečase dnes v rámci projednání s rozpravou jako svůj 15. bod programu schválila Návrh na odvolání členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Že Rada v klíčové, tedy fiskální oblasti nefunguje, dalo najevo několik členů Rady již před několika měsíci a Radu raději opustilo. Pod tlakem dalších rezignací přistoupil předseda vlády proto k odvolání všech stávajících členů Rady, protože Rada by po-té nebyla ani usnášeníschopná a avizoval nominaci nových členů Rady do konce října.

Co lze očekávat od nové Rady? Dnes v 15:05 proběhla ve Studiu ČT24 za moderování Jiřího Václavka ilustrativní deklamace názorů obou stran, které dle předsedy vlády znemožnily akceschopnost Rady. Akademickou sféru zastupoval v živém vystoupení Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český AVČR a sféru průmyslu zastupoval telefonicky Jaroslav Míl, dřívější prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Velmi krátká debata, kdy oba hosté studia měli možnost popsat svými slovy příčinu, proč Rada v klíčové fiskální oblasti selhala, opětovně ukázala absurditu představ akademické obce o financování vědy, výzkumu a vývoje. Co oba aktéři debaty sdělili?

Za hlavní problém Rady označil Jaroslav Míl, jinak žádný svatoušek, prozaický zájem tří skupin na finanční participaci na prostředcích ze státního rozpočtu ovšem silně zosobněný zástupci v Radě. Přeloženo – každý z členů Rady zastupuje nějaký ústav AV, vysokou školu a nebo průmyslový podnik provádějícího vývoj a každý člen tak je bezprostředně zainteresován na tom, aby pro svojí Alma mater získal co největší podíl na rozdělovaných prostředcích. Tedy místo aby hájil zájmy s jakými byla Rada zřízena, tzn. zvyšování konkurenceschopnosti ČR a zajištění udržitelného růstu, bezostyšně lobbuje za svůj rezort. Míl na dotaz moderátora navrhnul, že řešením je obsazení Rady osobami jednoznačně ekonomicky ani jinak nespojenými s tuzemskými institucemi a podniky. Například českými experty dlouhodobě nebo trvale působícími v zahraničí, akademickou sféru nevyjímaje.

V kontrastu s vystoupením Jaroslava Míla byly úvahy jinak sympatického Karla Olivy úsměvné a opět podtrhli to, co zde píši již poněkolikáté a co v akademické obci způsobuje takovou míru nevole. Za prvé, na dotaz moderátora ředitel ústavu AV potvrdil, že pokud mu bude funkce člena rady nabídnuta, že místo v Radě opět přijme. Jinými slovy, vůbec nepochopil principiální příčinu dysfunkce Rady. A za druhé, když se měl nějak hlouběji rozhovořit o příčině nefunkčnosti Rady, podle očekávání spustil navrčený kolovrátek s naivním výrazem ve tváři vysvětlující, že je třeba změnit systém hodnocení vědy.

Co tato debata ukázala? Za prvé, pokud to bude možné, akademičtí klientelisté se znovu budou hlava nehlava rvát do jakéhokoliv orgánu, ze kterého by jim mohly kápnout nějaké prachy, které budou moci kontrolovat a rozdělovat v ideálním případě v rámci tzv. akademických svobod sami (sobě). Nepřekvapuje mě to, pouze se pousmívám, jak v nepokryté nervozitě o to své již tu a tam i pozapomínají na květnaté deklamačky o badatelském étosu, kterým rádi masírují vděčná média, tedy veřejnost. Inu – účel světí prostředky. A za druhé, akademičtí klientelisté si rozhodně nepřejí, aby o fiskální politice podpory vědy a výzkumu rozhodoval kdokoliv jiný než jsou oni sami. O báječnosti takto vytvořeného světa - kde na jedné straně stojí akademický klientelista s nastavenou dlaní, floskulemi pro veřejnost o tom, jak je pro společnost nezbytný a řevem v záloze pro případ, kdy by pokladna nepřála takovému tempu, jak by očekával, a na straně druhé daňový poplatník, tedy méně obrazně řečeno podnikatel vytvářející hodnoty - o báječnosti takového světa jsem zde již několikráte psal.

Co tedy chybí budoucí Radě pro výzkum, vývoj a inovace? Avizované jméno titulárního poradce pro vědu Petra Fialy, který by měl být přímým gesčním nadřízeným Rady, vzbuzuje více než oprávněné obavy. Petr Fiala je rektorem jedné z velkých tuzemských univerzit, tedy prototyp akademického klientelisty par excellence. Pokud v tomto duchu bude sestavena i budoucí Rada, chybí budoucí Radě pro výzkum, vývoj a inovace elementární smysl. Akademická sféra, tak jak dosud funguje, totiž není principiálně schopna zajistit nic z toho, proč byla Rada pro výzkum, vývoj a inovace ustavena. Dokazuje to již nejméně 15 let a zaplať pánbůh že se jí stále méně daří oblbovat veřejnost tím, že je to nedostatkem financí. Není.