Rektoři vypráví

Pro čelné představitele akademické obce byl dnešek velmi plodný den. Média vděčně přijímají jejich názory a oni tak mohou prezentovat svoje představy či koncepty, jak by vysoké školství v budoucnu mohlo vypadat.

Je velice poučné sledovat jejich myšlenkové pochody, logické úvahy, argumentační strukturu. Co mimo jiné zaznělo? Kanál ČT24 se ráno i v odpoledním speciálu věnoval právě reformě vysokých škol a dnešní avizované akci UK v Praze. K tomu přizval do studia, případně telefonicky oslovil dva rektory a jednoho děkana. Co pánové sdělili?

Redaktor: „Má smysl tak výrazně bazírovat na akademické samosprávě, ve chvíli kdy tyto školy jsou masivně dotovány ze státních, z veřejných peněz? Asi bych pochopil fenomén akademické samosprávy ve chvíli, kdy ta škola se bude financovat z velké části sama. Předpokládám, že soukromá univerzita někde v USA si nenechá poroučet až tolik od amerických politiků, protože má svůj vlastní rozpočet, svůj vlastní business, svojí vlastní kasu. Jak skloubit fakt, že velké školy v této zemi jsou většinou financovány státem, nebo z veřejných financí, a zároveň zachovat jejich samosprávu, kde je ta optimální rovnováha?“

Rektor ČVUT Václav Havlíček: „Ta optimální rovina je v tom, že základní směřování té školy má být vizionářské a to ministerští úředníci nikdy nemohou udělat.“

Text z webu ČT24 (původní text z e-média ukacko.cz):

<<Ministr Dobeš hodlá také zvýšit prostupnost mezi školami a veřejnou i soukromou sférou. Akademikům by podle něj prospěla po pěti až deseti letech působení na škole konfrontace s praxí a běžným pracovním trhem, poté by se měli vrátit zpět na univerzitu. Pěstování kontaktů a spolupráce považuje Hampl za užitečné. V kontextu navrhovaných záměrů ale podle něj spíše hrozí riziko přílišného podřízení veřejných vysokých škol politickým zájmům a snahy měnit univerzitní vzdělání směrem k jakési přípravce pro práci v konkrétní firmě. "A to by pro kvalitu univerzitního vzdělávání – a ostatně pro kvalitu veřejného prostoru a života vůbec – byla vysloveně škodlivá myšlenka," uzavírá Hampl.>>

Pokud si mohu dovolit řádky obou rektorů vyložit, resp. nalézt v těch bezobsažných větách nějaký obsah, sdělení, potom oba unisono se pasují do obránců proti vlivu politiky na akademickou samosprávu (prostřednictvím ministerských úředníků), resp. univerzitní vzdělávání (prostřednictvím politických zájmů). Odpověď rektora Havlíčka, domnívám se, nepotřebuje zvláštní komentář. Mluví sama za sebe. Zato rektor Hampl se pustil do odvážnější debaty. Za prvé naznačil „riziko přílišného podřízení veřejných vysokých škol politickým zájmům“. To automaticky evokuje otázku – pokud přílišného, je jasné, že tyto politické zájmy by musely nahradit nějaké jiné, stávající zájmy. A tedy kladu si otázku, o jaké zájmy se jedná, nikde totiž o nich není slyšet a je klidně možné, že přílišné uplatňování právě těchto zájmů vysokému školství škodí. Mohl by rektor Hampl laskavě vysvětlit, jaké že to zájmy budou těmi politickými prostřednictvím jejich přílišnosti nahrazeny?

Další úvaha a také neúvaha rektora Hampla stojí též za pozornost. Rektor konstatuje, že „V kontextu navrhovaných záměrů spíše hrozí riziko … měnit univerzitní vzdělání směrem k jakési přípravce pro práci v konkrétní firmě.“ Vzhledem k tomu, že o kvalitě absolventů mám velmi dobrý přehled, neb se s nimi setkávám, a také mám představu o náplni studia těchto studentů, mohl by mi laskavě rektor Hampl vysvětlit, pro koho stávající systém absolventy připravuje, když ne pro firmy? Pokud pominu recyklační princip, tzn. že část absolventů zůstane na akademické půdě, aby se stali její součástí, pro jaké uplatnění univerzita rektora Hampla tedy absolventy vybavuje? Závěrečné konstatování „A to by pro kvalitu univerzitního vzdělávání – a ostatně pro kvalitu veřejného prostoru a života vůbec – byla vysloveně škodlivá myšlenka.“ mě činí klidnějším, protože vím že ve stávajícím rektorovi UK v Praze máme osobnost, která svými kroky bude vždy zastávat postoje bojující za kvalitu veřejného prostoru a života vůbec. A dokáže dobře identifikovat ty škodlivé myšlenky. Zejména ty, které vyžadují skutečný nikoliv papírový výkon a také transparentnost spotřeby.

A v čem spočívá neúvaha rektora Hampla? Všimněme si, jak akademiční klientelisté přecházejí otázky směřované k omezenému mandátu akademické funkce a její podmíněnosti pravidelným účinkováním v praxi, kde by akademický hodnostář (konečně!) získával kvalifikaci a která by ověřila jeho oprávněnost ke znovuucházení se o akademickou funkci. Hádejte, proč je přecházejí?