Fenomén poslední dekády: svět famózních seriálů KBS2

Jihokorejské seriály jsou nepochybným fenoménem současnosti. Opírají se o mimořádně kvalitní scénáře, hloubku příběhů i postav, úžasné herecké výkony a vnitřní filosofii děje, která je pro středoevropana dobře pochopitelná.

Z pohledu dramatické tvorby mezi sedmi hlavními jihokorejskými kanály jednoznačně dominuje kanál KBS2. S přechodem na digitální vysílání (2002) zahájil každoroční produkci necelé desítky seriálů a počínaje sezónami 2004/2005 tento počet zvolna zvyšuje. K dispozici je divákovi vysílací schéma obsahující v letošním roce (2015) deset (!) nočních seriálů, které představují vrchol dramatické tvorby KBS2, a které kanál vysílá ve zvláštním schématu. Mimo to KBS2 vysílá dvojici každodenních večerních seriálů, jeden každodenní noční seriál a dvojici dopoledních telenovel.

Já chci poukázat na noční seriálová dramata, protože kvalitou zpracování a pohříchu i žánrovou pestrostí v mnoha ohledech trhají na kusy i nejlepší v našich končinách oceňovanou produkci HBO.

Můj výběr je poněkud subjektivní, protože miluji historická dramata. Děj KBS2 zasazuje do období dynastie Čoson, nejčastěji do 16. a 17. století. Divačky si přijdou na krásné ošacení, interiéry i exteriéry, diváci na dechberoucí akci. Kvintesencí je vždy úctyhodná dávka vášní všech myslitelných typů, intrik, zloby i odpuštění, ale i slz, nenávisti nebo nenaplněné touhy. Právě citová a emoční rovina je devizou KBS2 dramat a zaručeně rozhýbe duševní pochody i hodně otrlého diváka.

Charaktery postav nebývají nikdy ploché, černobílé. Nezřídka se stává, že si zamilujete postavu (a představitele/představitelku), která se vám v prvních několika dílech hnusí do té míry, že máte nutkání sledování jednou provždy ukončit. V KBS2 dramatech se hrdinové a hrdinky vždy vybarvují, vždy projdou velice pozoruhodným vývojem a spolehněte se, že vám zanechají v srdci zatraceně hlubokou stopu. Budete hodně o ději i jednání postav přemýšlet, ať chcete, nebo ne! To je důkazem oné hloubky, o které jsem psal.

Asijská produkce, a nejvíce to platí o telužské produkci, vždy kombinuje vnitřní žánrovou pestrost. I v nejvážněji míněném dramatu bude proto aspoň jeden komický pár, často i vícero komických postav. Věřte, že to není rušící element a uděláte chybu, pokud se na takové drama budete dívat rigidní optikou západní produkce, kde je něco takového nemyslitelné. Asijské drama zkrátka vychází z jiných kořenů. Odsudkem se koneckonců ochuzujete vy, nikoliv KBS2.

Ještě než uvedu čtyři seriály KBS2, které nelze než doporučit, rád bych se na okamžik zastavil u třech fenoménů s nimi spojených.

Prvním je všudypřítomná korupce a zvůle moci, které prostupují vším a často jsou klíčovým hýbatelem děje. Jsou na nich vystavěny velmi životné postavy komické i dramatické, často se charakter postav i v průběhu děje mění. Ochránci veřejného pořádku jsou nechutně devótní vůči nadřízeným a šlechtě a současně pekelně terorizují chudé. Šlechta je poživažná, blazeovaná, lhostejná, nenasytná, krutá a spolehlivě ve vás vyvolá megadávky zlosti a nenávisti. Chudina je tupá, zbabělá, naprosto indoktrinovaná do systému a spolehlivě ve vás vyvolá svým (ne)jednáním velmi mírně řečeno naštvání, ale i značné dávky soucitu a pochopení. Drama si bude s vašimi emocemi pohrávat jako kočka s myší.

Druhým je herecké obsazení. Casting je zkrátka skvělý. Až na naprosté výjimky (k jedné se dostanu dále) je osudová hrdinka pokaždé tou vizuálně krásnou a oduševnělou ženou snů, hrdina je vizuálně vždy autentickým (a dříve nebo později i sympatickým) hrdinou, kterému věříte jak utrpení duše, tak (jsme v Asii) i těla a fandíte mu. KBS2 má ale k dispozici vynikající herce i pro vedlejší a pro děj naprosto zásadní role. A právě vedlejší role, různé křivé, pitoreskní, zlomené nebo jen nalomené postavičky jsou dominantou těchto seriálů a předvádějí, že není malých rolí. Nevadí ani, že časem si všimnete, že padouchy a intrikány hrají titíž herci. Věřte, že pokaždé to bude zážitek. Právě hlavní padouch bývá kapitola sama pro sebe. KBS2 často sáhne pro tyto role po velice pohledných hercích, nezřídka ztělesňujících v romantických dramatech veskrze kladné hrdiny, a dosahuje tím velmi působivého efektu.

Třetím je odlišné pojetí katarze příběhu. Ve východoasijské produkci prostě musíte přijmout fakt, že hlavní hrdina, hlavní hýbatel děje, předá, změní a příběh je uzavřen až jeho smrtí. Ta přináší značné poselství, má být oním příznakem transformace, změny vyvolané katarzí příběhu. V některých dramatech je ono poselství explicitně ukázáno v závěrečných minutách.

První seriál, který velmi doporučuji, je 24 dílné drama Čuno (angl. transkripce Chuno; 2010; csfd), což v překladu znamená lovec otroků. Drama pojednává o nenaplněné lásce mladého šlechtice Dae-gila (hraje Jang Hyuk) k otrokyni Un-nyun (hraje Lee Da-hae), která v něm vyvolala nenávist vůči systému otroctví a tříd. Po-té, co Dae-gil Un-nyun ztratí, se vydává na dráhu nenáviděného lovce uprchlých otroků s jedinou motivací a touhou – nalézt znovu Un-nyun. Uplyne řada let a Un-nyun se svým bratrem žije pod falešnou šlechtickou identitou jako Kim Hye-won. Je proti své vůli nucena do sňatku s ovdovělým bohatým šlechticem a uprchne po svatebním obřadu. Mezitím prchá další hrdina dramatu, falešně obviněný generál Song Tae-ha (hraje Oh Ji-ho) odsouzený k otroctví. Potkává se na útěku s Hye-won, oba mohou v útěku pokračovat spolu a zjišťují, že si jsou stále blíže. Dae-gil se svými dvěma kumpány (hrají Han Jung-soo a Kim Ji-seok) přijímají od prvního rady (notorický seriálový padouch Kim Eung-soo) zakázku, která může být s ohledem na slíbený profit jejich poslední – chytit a přivést generála Songa. Drama úžasného propletence vztahů a trojúhelníků vztahů tak začíná.

Hyuk je v roli Dae-gila nesmírně autentický. Nejen z důvodu bojových a pohybových schopností, ale především onen minimalistický výraz – ani slovo nazmar – je jeho přirozený způsob komunikace. Ostatně stačí si pustit záznam z KBS2 Drama Awards 2010, aby člověk pochopil. Velmi, opravdu velmi věrně zobrazil muže, který přišel o naději, že změní systém, jehož je ale součástí (je sám šlechticem!), pro aspoň jednu existenci ve své blízkosti. Stal se z něj tak cynický, svým způsobem i bezohledný lotr, tolerovaný systémem, kterému (naštěstí jen) zdánlivě slouží jako lovec otroků. Je vulgární, arogantní a ve své nenávisti vůči světu kolem se snaží vše vyřešit tak, jak nejlépe dokáže – přesně mířenými kopy a údery pěstí. A jde mu to velmi dobře.

Ji-ho, jako generál Sung, je trefa do černého. Jako ochránce působí naprosto věrohodně a z diskusí na netu je jasné, proč je pro divačky lehce pochopitelné, že k němu prchající Hye-won upnula svoje naděje na budoucnost. Postava generála Sunga je nesmírně přímočará. Byl ozbrojenou rukou systému, který ho ale srazil na kolena. Sung se s tím vyrovnává po svém. Má navrčené ony stupidní poučky typu „zemřít se vztyčenou hlavou“ a v průběhu děje projde pozoruhodným a uvěřitelným vývojem. Právě casting Hyuka a Ji-ho je devizou seriálu, protože oba jsou tak fyzicky rozdílní, že evropskému divákovi nesplývají. Z pohledu akce předvádí Ji-ho skvělý výkon při boji se šavlí a milovník asijských bojových sekvencí si tak přijde opravdu na své.

Znám Da-hae z dalších dramat, proto jsem se těšil, jak se popere s takto nevděčnou rolí, protože, co naplat, je v dramatu ženou v mužském světě, který si s ní pohrává jako s marionetou. Da-hae nasadila překvapivě umírněný výraz a více se soustředí na gesta než na verbální projev. Ta gesta odpovídají zřejmě tehdejšímu způsobu komunikace šlechtičny, pro evropana nicméně působí do té míry odtažitě, že stále evokují pocit chladu. Femme fatale v našem pojetí vypadá opravdu jinak, ale jiný kraj…

Z dalších postav upozorňuji na skvělé výkony obou kumpánů Jung-sooa (generál Čoi) a Ji-seoka (Wang-son). Jung-soo je přesně tím o trochu starším přítelem Dae-gila a i přes vše nevyslovené je ono pouto mezi nimi zatraceně znát. Pro Ji-seoka byla role nezralého ale sympatického fracka s pořádně proříznutou pusou v jeho kariéře klíčová a přinesla mu mimořádnou diváckou popularitu.

Tři charaktery, které není možné opomenout, ztělesnili Gong Hyung-jin (otrok Eop-bok), Lee Jong-hyuk (hlavní padouch Hwang) a přepůvabný Sung Dong-il (Chun Ji-ho, Dae-gilův „učitel“ pouličního života a lovení otroků).

Hyung-jin je jako otrok Eop-bok fantastický! Zraje každým dílem a ona emancipace, pochopení, uvědomění si významu vlastního života (nejsem hračka šlechticů) a celá linie s otrokyní Cho-bok jsou parádní. Držíte mu pěsti a scéna, kdy přichází k vratům pro Cho-bok ve 23. dílu, stejně jako jejich společná scéna v oné husté zeleni večerního lesa a nebo útok na palác patří k vrcholům tohoto seriálu a vrcholům dramatické tvorby KBS2!

Jong-hyuk je v roli ústředního padoucha přesně tak děsivý, jak má být. Vraždí bez pohnutek, v zásadě na počkání. Ony jeho utkvělé pohledy do dáli, které si kamera jednoznačně vychutnává, jsou výmluvnější, než desítky slov. Ukazují člověka, který příliš snadno přestoupil „na stranu temna“ a možná, i kdyby chtěl, už není návratu. Jako bojovník je ovšem úchvatný.

Poslední postava, která je vlastně podstatou tohoto dramatu, je Ji-ho v podání Sung Dong-ila. Ji-ho je bezcharakterní krysa, sketa, spodina, lůza, zkrátka vše to, co si dokážete pod tímto slovem představit. Je produktem zlé doby a existence ve jménu „cesty nejmenšího odporu“. Dong-il postavu obdařil zkaženými zuby, má špinavé nohy, jeho neustálý smích je stejně směšný, jako odporný. Hlasový projev neopakovatelný! Přesto projde působivou katarzí vlastního „osudu“ a nezapůsobil jen na mě, neboť za tuto roli získal Dong-il cenu za mužskou vedlejší roli v KBS2 Drama Awards 2010. Hloubku dramatu Čuno lze asi nejlépe ukázat právě na postavě ztělesněné Dong-ilem. Ačkoliv jej budete od počátku nenávidět, vyškrábe ve vás i daleko daleko soucitnější emoce!

Seriál doprovází zdařilý, místy mistrovský soundrack (ukázka1 , ukázka 2). Nebýt u prvních dílů onoho příšerného korean-popu, kterým jsou podmalovány nesmyslné a nesmyslně dlouhé flashbacky (asi jediná vada dramatu), nebylo by seriálu co vytknout.

Druhý seriál, který doporučuji, je historické 24 dílné drama Hong Gil-dong (2008). Je založeno na legendě o lidovém hrdinovi, bojovníkovi, který se vzepřel nespravedlivému a zkorumpovanému systému Čosonu snad 15. století a začal bohatým brát a chudým dávat. Legenda byla inspirací mnoha literárních i dramatických děl v Koreji.

V době Čosonu 15. století nebylo možné, aby byl nemanželský mužský potomek šlechtice jeho synem. Pokud měl šlechtic syna s otrokyní, byl taktéž otrokem. Hong Gil-dong je nemanželský syn ochránce systému, krutého ministra vnitra Honga. Gil-dong je geniálním dítětem s obrovským duševním a inteligenčním potenciálem, který však nenachází u ministra Honga odezvu. Pro něj není jeho synem, je pouhým otrokem. Jednoho dne malý Gil-dong sedí u hrobu své matky a pláče nad svým hořkým osudem, protože duch si žádá vzdělání a kultivace, zatímco realita mu tuto možnost prostřednictvím nejlogičtějšího zdroje/prostředí, tj. otce, odpírá. Hrob je na místě, kam mnich Hye-myung pohřbívá zloděje a dalších oběti systému, kteří nemají peníze na pohřeb. Mnich vidí plačícího chlapce, který vzlykajíc lamentuje nad tím, že se nemůže nic naučit a je tak na tomto světě zbytečně. Mnicha tento postoj rozesměje, ale zaujme a tak poskytne Gil-dongovi vpravdě originální duchovní výuku a naučí ho bravurně bojovat. Mezitím loď z Číny přiváží na své palubě dva zvláštní páry. Prvním je dospělá vnučka s dědou, kteří nebyli obchodně v Číně úspěšní a tak se vracejí do Čosonu zpět v domnění, že vydělají jmění na medicíně, kterou si vezou na prodej. Druhým je mladý „muž v černém“ s doprovodem. Děj začíná.

Hong gil-dong je pozoruhodně zpracované drama. Na jedné straně idiotsky vměstnané hypermoderní momenty (tanec, laserové efekty), na straně druhé překrásné reálie a ojediněle propracované postavy. Na straně jedné komediálně sehraný úvod (zhruba první dvě epizody) a seriózní, jímavý a nesmírně působivý dramatický závěr. Na straně jedné opět příšerný korea-pop a na straně druhé krásná originální hudba, která podbarvuje dílčí dvojice (zmíním se dále) – kupříkladu zde je překrásně zpracovaný motiv odpuštění. Zřejmě tato nejednotnost je asi důvodem, proč seriál nedosáhnul tak masivní popularity, jak se očekávalo. Pokud u KBS2 seriálů (ale i korejských filmů) platí, že nesmíte soudit podle první čtvrtiny děje, tj. ze 24 dílného seriálu musíte odkoukat 6 dílů, kdy se děj teprve naplno „rozjede“, zde to platí dvojnásob. 6 epizoda je opravdu zlomem a zapomeňte na vše, co jste viděli do té doby. Poslední třetina seriálu je mistrovská, strhující a závěr excelentní.

Na seriálu je pozoruhodné zejména to, jak scénárista výborně vykreslil dvojice postav. Ony interakce fungují tak znamenitě, že vlastně o jednotlivých postavách nelze téměř psát, protože vždy na mysli vyvstane nějaký kontakt s jinou, který právě stojí za zmínku.

Ústřední trojice, tj. génius Gil-dong (hraje famózní Kang Ji-hwan), jeho osudová láska „hlupačka“ či „blbka“ Ji-nok (hraje Sung Yu-ri) a princ Chang-hwi (hraje naděje korejského filmového průmyslu Jang Keun-suk) je tahounem celého seriálu, funguje perfektně, Ji-hwan je opravdu pan herec a klobouk dolů, co z rolí dokázali vyždímat jak Yu-ri, tak jinak extra usměvavý Keun-suk.

Parádní role drama nabídlo ale i několika dalším hercům. A všichni se jich zhostili s bravurou.  Na prvním místě zmiňuji dvojici mnich Hye-myung (hraje matador Jung Eun-pyo) a děda Ji-nok (skvělý Jung Gyu-soo). Tito dva dědkové, co nevynechají jedinou chvilku, jak jeden druhého pošťouchnout, to je prostě paráda! Eun-pyo by měl dostat metál za to, co dokázal s hlasem. Posadil si jej tak nějak o oktávu výš a smích i mluva, natož kombinované s detailem kamery na tvář, jsou pokaždé zážitek. Mnich je vlastně průvodcem a završitelem seriálu, je (pochopitelně) i nositelem duchovního poselství Gil-donga. Krásné dvě role a skvělá práce, pánové.

Parádní pár tvoří první ministr („střed veškeré moci“) Seo Yoon-sub (skvěle hraje Ahn Suk-hwan) a jeho povedená dcera Seo Eun-hye (hraje studená i krásná Kim Ri-na), jejíž nenaplněná touha po Gil-dongovi s osudem všech nutně musí zatřást a taky zatřese. Suk-hwan obdařil příšernou postavu prvního ministra vším. Je pohrdavý ke všemu pod ním, dostatečně devótní ke králi a opatrný ke svým politickým rivalům (ministr Hong). S macechou Gil-donga tvoří děsivou tragikomickou dvojici mamonářských poživačných hrabivých tvorů. Scény s palankýnem, na sportovišti nebo při plánování svatby („želvička“) jsou příšerné i k popukání zároveň.

Krásná role je Gil-dongův otec, ministr vnitra Hong. A casting měl šťastnou ruku, že sáhnul po Kil Yong-woo. Vůbec, mezi Yong-wooem a Ji-hwanem to perfektně fungovalo! Skvělá dvojice otec - syn ve světě, kde systém otci nedovoluje, aby byl synovi otcem, synovi nedovoluje, aby měl otce a byl synem svého otce a otec je navíc strážcem udržitelnosti tohoto příšerného systému, takže i kdyby chtěl, nemůže to změnit! Vše uvedené se do tohoto vztahu promítá, vztah projde působivým vývojem a z dramatického hlediska se jedná o nejlepší dvojici seriálu. Jen připomínám, že pro evropana naší doby, která je založena na konzumním individualismu, je jen těžko představitelné schizma uvnitř ministra Honga jako otce (rodina) a muže, který dal slovo králi (udržím vás až do konce).

Gil-dong a Ji-nok. Génius a hlupačka. Idealista a čistá duše. Nic více už není třeba dodat.

Dvojice Gil-dong vs. princ má vše, co má mít. Cítíte tu rivalitu, je tam pořád, i když se oba tváří, že ne. Gil-dong idealista, revolucionář. Princ jdoucí za svým cílem, kde byl vyrušen jednou jednoduchou Gil-dongovo otázkou. Dva světy, které nemohou existovat zároveň, jak správně říká pragmatická a démonická madam Noh (Choi Ran).

Seriál je seriózní sociální drama, byť první epizody mohou svádět k jinému názoru. Klade velice nadčasové myšlenky a vypořádává se s nimi pozoruhodně. Scénárista skutečně z tématu vytřískal úplně vše, postavy a to všechny, si zamilujete a Gil-dongovi i Ji-nok budete držet pěsti až do samotného závěru. Ten je velmi náznakový a i tak KBS2 čelila po odvysílání posledního dílu značné nevoli diváků.

Třetím seriálem, na který upozorňuji, je 24 dílné historické drama Sungkyunkwan Scandal (2010). Seriál je podstatně lehčí než oba předchozí. Cílovou skupinou byly zřejmě korejské divačky, ale to neznamená, že nepotěší i duši diváka, tedy muže.

Na akademii Sungkyunkwan se vzdělává movitá vrstva mužů z celého Čosonu, ponejvíce synové šlechtických rodin. Kim Yoon-hee (hraje překrásná Park Min-young) žije se svojí matkou a nemocným bratrem. Aby vydělala peníze na jeho léčbu v převlečení za muže pracuje v knihkupectví, kde přepisuje knihy, dokumenty, co je potřeba. A protože má značný dar a dostalo se jí od otce, který zemřel, v raném věku výjimečného vzdělání, je v tom bezkonkurenční. Dokonce tak, že před přijímacími zkouškami do akademie za ní chodí líní a tupí šlechtici a jejich poskokové, a dožadující se, aby jim zpracovávala taháky. Ona však odmítá, má zásady. Bohužel ze zásad ji probudí lichvář, který chce od její rodiny peníze za léčbu bratra zpět. Tím lichvářem je ministr armády. Přijme tedy „zakázku“ a vypraví se v přestrojení za muže na přijímačky, kde podle podobizny obličeje najde podvodníka a píše mu test. Jenže, splete si obličej a místo podvodníka narazí na poctivce Lee Sun-joona (hraje Park Yoochun). A poctivec je ke všemu synem prvního ministra. Problém je na světě. Lee Sun-joon si myslí, že Yoon-hee je muž a je přesvědčený o jeho talentu a škodě, pokud by takto talentovaný muž nestudoval. Díky několika šikovným manipulacím Sun-joona je Yoon-hee jako muž Dae-mul přijata na akademii a to královým rozkazem. Neuposlechnutí rozkazu se trestá smrtí, provalení ženské identity v akademii taktéž. Drama může začít.

Seriál je výrazně lehčí než oba předchozí. Dramatická linie je velmi důmyslně a vtipně načrtnutá, ale veškeré ostré hrany střetu důkladně obroušeny. Evidentně s ohledem na cílovou skupinu a pravda – u ní seriál bodoval naplno. Příběh o nadané dívce, která se pílí, houževnatostí a s notnou dávkou štěstí dostala tam, kam ani většina mužů ne, zřejmě mnoho dívek a žen hladí po duši. Tento seriál jim přesně toto ve velice atraktivním a chytrém provedení naservíruje. Seriál vás bude bavit, hodně se dozvíte o korejské kultuře té doby. Celý herecký ansámbl je mimořádně sympatický, hrají jako o život a až na dva mimořádně pitomé momenty na závěr („ležící kniha v knihovně“ a „výkop u brány“) v ději nenajdete mnoho logických trhlin a vyslovených stupidit.

Mimo Min-young a v Koreji velmi populárního Yoochuna, rozhodně stojí za pozornost jejich dva parťáci – živočišný Geol-oh (hraje Yoo Ah-in) a fintivý Jeo-rim (hraje Song Joong-ki). Ah-inovi role opravdu sedla, i jako noční bojovník je velmi autentický a uvěřitelný.

Čtvrtým seriálem, který doporučuji, je slavné 24 dílné drama Haereul Poomeun Dal (anglicky uváděno jako The Moon That Embraces the Sun; 2012). Seriál měl v době svého uvedení v Koreji neuvěřitelnou sledovanost, která dosahovala až 42 % v celostátním měřítku. Představitel krále Hwona, Kim Soo-hyun na několik týdnů naprosto pobláznil svým výkonem a zjevem většinu jihokorejské populace.

Mladý 15 letý princ Hwon potká náhodou v paláci dceru vrchního vzdělance královského dvora, 13 letou Heo Yeon-woo. Láska na první pohled. Hwonův otec, král, je nadšený myšlenkou, že by dcera jeho rádce i přítele mohla být korunní princeznou a proto vyhlásí soutěž na její místo. Přihlásí se jak Yeon-woo, tak i dcera vlivného ministra Yoon Bo-kyung. Ministr spolu s Hwonovou babičkou mají bohužel pro Hwona i krále jasno, že korunní princeznou se musí stát Bo-kyung. Jakmile Yeon-woo zvítězí, za pomocí černé magie a šamanky sešlou na Yeon-woo nemoc a ta je vypuzena z paláce. Hwon má však v srdci místo pouze pro Yeon-woo, nechápe nic, co se kolem něho děje a nehodlá se zvůli intrik druhých podřídit.

Seriál má mistrně rozehraný každičký detail. Je rozdělený do dvou časových etap, první, kdy je Hwonovi 15 let, druhé, kde je po smrti svého otce již dospělý. Obě časové etapy jsou až na výjimky perfektně obsazeny herecky. Diváci se navíc vesměs shodují, že ta s dospívajícími herci je lepší, zejména kvůli problémům v castingu dospělých představitelů. Štábu se bohužel stalo to, že jim z některých dvojic dospělý představitel vypadl (= utekl) před natáčením a tak seriál při jeho dramatických kvalitách utrpěl zejména nevhodným výběrem některých herců na některé role v druhé časové linii. Ne snad, že by hráli špatně, chraň bůh, ale není to prostě ono. Původní záměr by zřejmě dopadnu lépe.

Představitelka dospívající Yeon-woo (hraje Kim Yoo-jung) je princezna se vším všudy. Herecký dar má na rozdávání a s přehledem sama utáhne i při kvalitách Yeo Jin-gooa (mladý princ Hwon) úvodní díly. Její sokyně je též perfektní.

Doslova průser celého seriálu je ovšem dospělá Yeon-woo (hraje Han Ga-in). Nejen, že je vizuálně výrazně starší, než dospělý král Hwon, ačkoliv má ztělesňovat hrdinku mladší, ale porovnání s Yoo-jung je jako noc a den. Sympatie jsou subjektivní, přiznávám, moje se nezískala a trpěl jsem při každé scéně, při které se objevila na monitoru. A protože seriál je o ní, byl to úctyhodný očistec.

Naopak výborný je Jung Il-woo jako Yang-myung, dramaticky a herecky velice vděčná postava, která balancuje na hraně nenaplněné touhy a vřelých citů na straně jedné, nenávisti k postavení, které musí přijmout na straně druhé a finální smíření se vším, přijmutí osudu, zřejmě nezvratného, je jeden z dramatických vrcholů seriálu. K nerozeznání jsou sokyně mladší i starší, tj. obě představitelky Yoon Bo-kyung. Vyvolávají kupu emocí, které rozhodně nejsou černobílé.

Seriál stojí a padá s výkonem Kim Soo-hyuna jako dospělého krále Hwona. Jeho obraz, gesta, tvář, vše se vám na dlouho vryje do paměti. Soo-hyuna seriál udělal a on udělal tento seriál. S ohledem na jeho mládí (v době natáčení mu bylo 23 let!) – no, klobouk dolů.

Ke všem čtyřem seriálům jsou k dispozici české titulky zde nebo zde.

Milovníkům dramatické filmové tvorby nabízí KBS2 úplně nový svět. Nenahlédnout do něj znamená se ochudit o zážitky, které vám s jistotou evropská nebo americká tvorba nenabídne.