Bali, cesta do vzpomínek...10

Pemuteran,  severní pobřeží, útočiště na pět dnů a pět nocí. Jen sny byly zatím tak odvážné. V luxusním resortu pro dvě stě lidí, je nás šest. Péči o nás nezanedbávají.

           Přiběhnou,  ani nevím odkud, připraví slunečník, osušku. Nezapomínají odsunout židli u snídaně, uklidit pokoj i vyzdobit ručníkovými zvířatky. Večer zajistit obranu před komáry. Tadeáš jim tuze chutná a jen zřídka vyhrává. Polovina domečku s terasou a originální koupelnou je tu pro nás. Výlety do okolí jsme eliminovali na jeden výstup na 120metrový kopec. Rozhlídli jsme  se po kraji a usoudili, že bude větším zážitkem kochat se lenošením v prostředí,  které by jsme si za plný peníz nedovolili. Těch třista na osobu a den se snídaní je výhra v loterií a ani nevíme co to způsobilo, když běžně je to desetkrát více.

           Městečko pod horami je překvapivě úhledné, turisty tu znají a snaží se i překvapit.  Když mně donesli kuřecí se sladkou omáčkou, talíř z půli zdobený květy,  váhala jsem jestli jíst nebo požádat o vázu. Vždycky dovedou překvapit. Jídlo pod tímto názvem je vždycky jiné. Tentokrát to byly kuřecí řízky se směsí netradiční zeleniny. Náprstek sladké omáčky se schoulil v banánovém listu. Dala jsem si tedy řízek s rýži a představovala si bramborový salát s vražedně nedietní majonézou. 

           Hodně jsem snila u bazénu. Prostředí i klid to nabízel. Vzpomněla jsem si, že tento život mně předpověděla vědma v devatenácti a že jsem to tehdy vyhodnotila, že se ta žena pomátla. Co jiného si může myslet venkovské děvče,  které osud vystřelil ze statku od krávy Ružany a býka Honzy přímo do města.  Tehdy mně opravdu Bruntál jako město připadal. Pro vás,  kteří nevíte proč, tak maminka se krátce před tím rozhodla umřít a tím se naše rodina rozpadla. Bruntál mně dal bydlení, když mě nikde nechtěli. Tehdy rozcupovaná na tisíce kousků jsem u sousedů potkala malíře a fotbalistu Honzu. Kdybych tehdy potkala Lucifera, stejně bych mu upsala svou duši. Milovala jsem jeho tetu, byla mi jedinou oporou a tahle teta donesla z práce domů, tehdy nevídanou věc. Vyrobíš mřížku pro 32 čísel,  ty libovolně vepíšeš, připíšeš věk, barvu očí a nevím co ještě více. A totéž udělal partner. Toto se poslalo vědmě do Rumburku. Netrvalo dlouho a přišel list papíru,  který mám dodnes doma. Několikrát v životě jsem jej držela v ruce a proto vám ho můžu ocitovat skoro doslova. Vynechám jen věštby krátkodobého charakteru, které se skutečně staly. Penize  vyhrané v loterii,  kdy se losovaly čísla vkladních knížek.  Jsou už dávno utrácené. Spolkla je tehdy nová Škoda 120L.

           Vidím ten list před sebou a čtu: "Jste těhotná. Bude to kluk.  Bude ještě jeden. Děvčátko nevidím. Radost z nich bude veliká. Vzděláním předčí své rodiče. Budete dobrá a šetrná hospodyňka a podaří se vám naspořit na všechno po čem toužíte. Bude z vás zdatná cestovatelka a na svých cestách poznáte velký kus světa". Jak já se teď té paní omlouvám. Tehdy mě tak akorát řádně naštvala. Málem jsem ten papír roztrhala. Paní se muselo škytat. "Bába pitomá, takovou krávovinu asi napíše každé dvacetileté. Není těžké se trefit, když každá rodí po dvacítce". Za čtrnáct dnů mně lékař potvrdil těhotenství. Nechápala jsem, vždyť dohoda byla jasná. Na děti se zatím necítím. Zřejmě se na ně cítil v tuto chvíli můj budoucí manžel. Později vysvětlil. Zkoušel si jestli je plodný. Byl. Jistě věděl,  že bych si jej dobrovolně za otce svých dětí nezvolila. Byl to jeho první podvod a při jednom nezůstalo. To paní nepsala, jen naznačila. Já naznačovat nebudu. Po šesti létech se dětičky omrzely a šel dál. A to ještě tak Šalamounsky, aby veškerá vina padla na mě a už tak pošlapané sebevědomí.  FUJ, až takhle daleko jsem nechtěla. 

Chtěla jsem jen, že jsou  mezi námi lidé,  kteří dovedou věštit.

Patřím k ním i já. Vím,  že už se budu mít jenom krásně. 

Je to jednoduché. 

Jinou možnost nepřipouštím.