Ministerstvo školství vydalo své stanovisko k zadávání domácích úkolů a vyvrací tak pochybnosti v této problematice. Jak tento počin hodnotím jako dlouholetý učitel?
Dnes ráno školy obdržely do svých datových schránek Stanovisko MŠMT (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy) k zadávání domácích úkolů. S ohledem na informace v médiích, které vyvolávají pochybnosti v zadávání domácích úkolů, byly školy informovány o této problematice. Jaké jsou nejdůležitější body tohoto stanoviska?
Především potěší hned informace z úvodu stanoviska, které konstatuje, že pro plošné omezování domácí přípravy neexistuje věcný důvod. Škola je tedy oprávněna zadávat žákům domácí úkoly, smí vyžadovat také jejich vypracování a nejde tedy o neoprávněný zásah do soukromí žáka podle Listiny základních práv a svobod. Přiměřené domácí přípravu naopak vnímá MŠMT jako neoddělitelnou součást vzdělávání. Toto právo ovšem není neomezené. Škola musí respektovat související ustanovení školského zákona, zajistit koordinaci jednotlivých vyučujících z hlediska celkové zátěže a schopnosti jednotlivých žáků. Škola je také oprávněna domácí úkoly hodnotit v souladu s vyhláškou o základním vzdělávání. Stanovisko však upozorňuje, že není vhodné domácí úkoly známkovat a pokud se tak děje, hodnocení domácích úkolů nesmí mít rozhodující vliv na výsledné hodnocení. Zcela nepřípustné je pak hodnotit nevypracované úkoly například známkou 5. Ministerstvo školství doporučuje zadávat domácí úkoly jako dobrovolné a pravidla zadávání úkolů ukotvit ve školním řádu. Specifická situace je pak v 1. ročníku ZŠ, kdy je podpora rodiny skutečně velmi žádoucí, pravidelně se opakující činnosti v domácí přípravě mohou znamenat významnou pomoc na cestě k samostatnosti a jsou pro ně velkým přínosem. V závěru stanoviska pak byla podána informace o plánovaném metodickém materiálu, v kterém ministerstvo ve spolupráci s dalšími partnery zpracuje problematiku komplexněji včetně příkladů dobré praxe.
Přiznám se, že mi toto stanovisko ministerstva školství příjemně překvapilo. Informace jsou podány přehledně a školám dávají určitou profesní oporu. V zásadě se stanoviskem MŠMT souhlasím, i když mi vadí ústupek ve formě dobrovolnosti domácích úkolů (Společně za dobrovolné domácí úkoly je iniciativa Heleny Zitkové z Univerzity Pardubice). Iniciativy ke zrušení domácích úkolů mi vždy připadaly naprosto zcestné. Autorům jsem nerozuměl a bral jsem to pouze jako součást nových trendů, které rozmělňují naši společnost a umožňují dětem zjednodušit si a ulehčit život. Domácí úkoly považuji za běžnou součást výchovně vzdělávací práce, úkoly jsem vždy zadával v rozumné míře a nikdo z mých bývalých žáků nebyl touto praxí nijak poznamenán ani diskriminován. Žádný ze zákonných zástupců ani z žáků také nikdy nevyjádřil nesouhlas s jejím zadáváním, natož abych musel řešit nějakou stížnost. Takže opravdu nevím, proč bych musel od jejich zadávání upouštět.
